Facebook
Instagram
Moderátorka hlavní zpravodajské relace CNN Prima News Gabriela Lašková (32) je mámou dvou kluků Benedikta (4) a Vincenta (2). V rozhovoru pro Lifee.cz odhaluje, jaký je život se třemi chlapy v domě a proč má raději nepořádek než nešťastné děti.
Moderátorka Gabriela Lašková se po návratu z práce nehodlá doma stresovat a raději si užívá čas strávený s dětmi, než by uklízela. „Ono je takové pravidlo – neřešit, co dělají, v tom smyslu, jestli se nehrabou v šuplatech nebo ve skříni. Nesnažit se mít doma dokonale uklizeno. Dávám jim volnost, ať si to šuple prohrabou," vypráví v našem rozhovoru věčně usměvavá Gábina.
„Kluci také milují, když jim v obýváku uděláme bunkr. Tak jim dopřáváme prostor pro fantazii," vysvětluje moderátorka, jak s manželem Filipem zvládají kluky zabavit. „Nelpím na dokonale uklizeném domě, spíš jim ho naplno otevírám a pobízím je ke hře," dodává.
Potkáváme se na tiskové konferenci televize Prima. Co nového od vás na obrazovce můžeme čekat?
Budu nadále součástí hlavního zpravodajství. Jsem stálicí, která bude diváky provázet večerními zprávami před všemi novými pořady, které se na Primě na podzim objeví. Brzy to bude rok, co uvádím zprávy po boku Petra Suchoně, a mám velkou radost, že jsme se tak hezky sžili. Doufám, že i na podzim budeme v plné síle.
V poslední době je zpravodajství plné nepříjemných informací, máme tady třeba válečné události. Jak se vám za pultíkem oznamují takové zprávy?
Velmi špatně. Události posledních let jsou jedna katastrofa za druhou a negativních zpráv přibývá. Období ruské invaze na Ukrajinu bylo v práci strašně náročné. Naštěstí mám vedle sebe kolegu, který se mě snaží podržet a tahle těžší témata bere na sebe, nicméně ty zprávy teď byly z 80 % velmi silné příběhy, které se musejí každému prezentovat špatně.
Vzpomínky na toto období nebudou právě veselé, že?
Fungovala jsem s krabicí kapesníků pod stolem a snažím se to spolykat. Bylo období, kdy jsem to nesla velmi těžce a doma jsem se z toho musela vyplakat a na chvilku vypnout. Když jsem měla delší volno, nesměla jsem se na zprávy dívat vůbec. Není to profesionální, ale potřebovala jsem se od toho odpoutat. Člověka to opravdu semele. Snažím se to nebrat osobně, ale pořád jsem máma dvou dětí a obecně velmi pozitivní člověk, takže to není lehké. Zažila jsem hodně slz, které se utíraly poté, co režie střihla ze studia na reportáž.
Znáte se osobně se zahraniční reportérkou Darjou Stomatovou, která dění na Ukrajině monitorovala?
Známe se jako kolegyně a pochopitelně jsme v práci probíraly, čím vším si musela projít. Obdivovali jsme ji a zároveň se o ni báli. Když se náš tým vrátil domů, ulevilo se nám, ale vzápětí tam odjeli další lidé – je to prostě nekonečný příběh, ale také součást naší profese.
Jak zmiňujete, jste také máma dvou kluků. Jaké to pro ženu je, mít na bedrech domácnost se třemi muži?
Ti dva jsou zatím malí, manžel už asi neporoste. Jak se říká, malé děti, malé problémy. To vypovídá o všem. Vyčerpávající to občas je, ale jenom proto, že jsou to kluci plní energie, kteří neustále potřebují zabavit. A já jsem navíc z těch maminek, které s dětmi opravdu rády řádí. Lítám s nimi po venku, po domečkách a po stromech. Občas jsem z toho vyčerpaná, ale v tom nejlepším slova smyslu. Zatím na mě ta mužská převaha tolik nepadá. Ještě pořád jsou to mazánci a miláčci, kteří se drží máminy sukně. Tahle fáze je spíše o tom, že si užívám jejich náklonnost.
Máte nějaký tip pro naše čtenářky, jak si s takovou smečkou poradit, když přijdete domů unavená z práce?
Ono je takové pravidlo – neřešit, co dělají, v tom smyslu, jestli se nehrabou v šuplatech nebo ve skříni. Nesnažit se mít doma dokonale uklizeno. Dávám jim volnost, ať si to šuple prohrabou. Když takhle rozhrabou tři šuplíky v kuchyni, stojí to za to. Kluci také milují, když jim v obýváku uděláme bunkr. Tak jim dopřáváme prostor pro fantazii. Nelpím na dokonale uklizeném domě, spíš jim ho otevírám a pobízím je ke hře. A tohle většinou funguje.
Takže netrpíte takovou tou poruchou, že byste musela mít všechno na svém místě a stoprocentní pořádek?
Bohužel touhle poruchou také trpím, ale jsou chvíle, kdy člověk ví, že děti jsou důležitější než perfektní pořádek. Když jdou spinkat a přichází můj čas, to potom být uklizeno musí. Jedině tak si totiž můžu hezky v klidu sednout a užít si volno. Mám to tak bohužel v hlavě nastavené a nedovolí mi to úplně si odpočinout. Ale pokud jde o radost kluků, vždycky vítězí to, aby měli bunkr než srovnané polštáře. Když se jde spát, tak ty polštáře vlastnoručně srovnám. Pro svůj pocit – v nepořádku se necítím dobře, jsem v něm chaotická a neklidná, nefunguju dobře. Když si to hezky uklidím, tak jsem spokojená a odpočívám. Můžu si dát sklenku vína, lehnout si a relaxovat, než to všechno začne nanovo.
Dáváte si podobné rady také s kolegy v televizi? Spousta z vás už rodinu a děti má, nebo jsou někteří minimálně v očekávání.
Nejvíc si o dětech povídám právě se svým moderátorským partnerem Petrem Suchoněm. Přiznám se, že rodičovství nás velmi spojilo. Petr je naprosto úžasný táta, pro svého synka, kterému je rok, žije a strašně mu to přeju. Takže hlavní téma většiny našich vysílacích dnů jsou rady, co u nás funguje a v jaké fázi právě jsou oni. Díky tomu, že jsem napřed, můžu mu hezky poradit nebo ho třeba na něco připravit. Obecně ale nejvíce sdílím rady a tipy se sestrou a bráškou. Naše děti se pochopitelně potkávají nejčastěji, takže největší poradna probíhá s nimi. Většinou se dobereme k tomu, že je to všude stejné a tím pádem normální.
Jak to máte s rodinnými výlety? Kdo je vrchní organizátor?
V tomhle s manželem fungujeme napůl. Vymyslí se společný program a tatínek je více spontánní na blbiny, ale já to miluju také, proto je maximálně podporuju a jsem pro, aby měl tatínek na chvíli otěže v rukou. Je to o vyrovnání sil – když síly dojdou jednomu z nás, kormidlo si předáváme. A funguje to skvěle.
Máte nějaké rodinné rituály?
Zatím to nejde pravidelně, protože já mívám různě služby a manžel také. Ale snažíme se snídat, obědvat a večeřet společně. Také milujeme puzzle nebo pexeso. S manželem máme moc rádi luštění křížovek nebo stavění věže z dřevěných kostek. Bývalo to častěji, dnes jsme rádi, že jsme rádi, ale s dětmi se to snažíme pořád táhnout. Chtěli bychom, aby znaly tento druh rodinné zábavy a také si toho času vážily. K nezaplacení jsou společná rána, já například miluju palačinky.
