Adéla (32): Chtěla jsem dokázat, že nejsem povrchní. Teď mě ale nemajetný partner finančně vysává a uráží

Vždycky jsem věřila, že láska nehledí na stav konta a skutečný cit překoná každou překážku. Když mi kamarádky tvrdily, že jsem na muže příliš náročná, rozhodla jsem se sobě i jim dokázat, že dokážu ocenit dobrého člověka bez ohledu na to, jak naditou má peněženku. Zamilovala jsem se do muže, který neměl nic než osobní kouzlo a prázdné kapsy. Dnes se místo romantické idyly každý den třesu při pohledu na složenky a se slzami v očích přemýšlím, jak jsem si mohla dobrovolně zničit svůj uspořádaný život.

Hana (75): Po smrti manžela mám poprvé v životě vlastní peníze a svobodu

Prý jsem měla vysoké nároky

Léta jsem žila za své a byla na to náležitě hrdá. Tvrdou prací a přesčasy jsem se vypracovala na pozici vedoucí logistiky. Koupila jsem si sice malý, ale vysněný byt, řádně splácela hypotéku a mohla si dopřát i dovolenou v zahraničí. Má nejlepší kamarádka Simona mě však neustále kritizovala, že jsem moc vybíravá a na muže koukám jen přes jejich úspěchy.

Tvrdila, že hledám prince z pohádky a zůstanu sama, protože odmítám každého, kdo „nemá na účtu miliony“. Bránila jsem se, že chci jen někoho činorodého, kdo se o sebe dokáže postarat, ale Simona jen kroutila hlavou. Nakonec jsem začala pochybovat, zda skutečně nejsem až moc náročná, a rozhodla se dát šanci někomu „obyčejnému“.

Klaudie (46): Žiji jako milionářka za peníze bývalého manžela. Nikdy jsem nepracovala a ani to nemám v úmyslu

Okouzlil mě jeho úsměv

Marka jsem potkala na chodbě našeho domu, když se stěhoval do sousedního bytu. Byl vysoký, sympatický a v obnošených džínách mu to neuvěřitelně seklo. Na rozdíl od mých dřívějších nápadníků se nechlubil drahými hodinkami, ale mluvil o knihách a architektuře. Působil na mě jako příjemná změna a já se rozhodla, že Simuně dokážu, jak hluboký člověk jsem. Když mě pozval na procházku, neváhala jsem. Naše první schůzky byly skromné – jen dlouhé kilometry v parku a krmení kachen, což mi v tu chvíli přišlo neuvěřitelně romantické a upřímné.

Při třetím rande se mi Marek svěřil, že pracuje jako řadový úředník v archivu a jeho plat je mizerný. Majitel bytu mu navíc zvedl nájem natolik, že mu po zaplacení všech výdajů nezbývá skoro nic. Přiznal, že si nemůže dovolit ani kávu v cukrárně a bylo by mu trapné, kdybych platila já. Cítila jsem obrovskou vlnu empatie a Marek v mých očích stoupl – brala jsem to jako hrdinství, že o své situaci mluví tak otevřeně. Pozvala jsem ho k sobě na kávu a cítila se ušlechtile, že miluji člověka pro jeho charakter, a ne pro peníze. Netušila jsem, že tím spouštím lavinu, která mě brzy zavalí.

Tereza (62): Dcera si na mě vzpomene jen tehdy, když jí dojdou peníze nebo potřebuje hlídání pro psa. Je to smutné

Hranice se začaly stírat

Náš vztah se vyvíjel rychle, ale Marek se nenápadně stěhoval ke mně. Protože neměl peníze na chození ven, trávili jsme čas u mé televize. Protože měl prázdnou lednici, vařila jsem pro oba. Nakonec u mě trávil veškerý čas, protože ve svém bytě vypnul topení, aby ušetřil.

Náklady na můj život prudce vzrostly – nákupy mizely bleskovou rychlostí, účty za elektřinu a vodu se zdvojnásobily a mé úspory se začaly tenčit. Simona mě varovala, že se ze mě stal bezplatný hotel, ale já Marka bránila s tím, že jde o dočasné potíže. Jenže on si žádnou brigádu nehledal a jen v klidu čekal, až se vrátím z práce s nákupem a uvařím teplou večeři.

Táňa (66): Dcera mi nabízí plat za hlídání vnučky. Bojím se o svůj standard, ale stydím se brát peníze od rodiny

Pohár trpělivosti přetekl

Vše vyvrcholilo na konci zimy, když se mi rozbilo auto. Oprava v servisu stála patnáct tisíc korun, což byla pro můj už tak napjatý rozpočet rána. Když jsem Marka poprosila, zda by mohl alespoň jednou přispět na nákup jídla, on se urazil. Křičel na mě, že přece vím, v jaké je situaci, a že se ho snažím citově vydírat kvůli penězům. „Vyčítáš mi kus chleba? Jsi stejně povrchní jako ostatní a chceš jen boháče!“ vmetl mi do tváře a práskl dveřmi. Cítila jsem se jako po facku. Celé měsíce jsem ho financovala, a místo vděku jsem se dočkala jen urážek.

Od té hádky uplynulo pár týdnů. Marek se sice vrátil a omluvil se, ale nic se nezměnilo. Spíše naopak. Teď už musím v obchodě počítat každou korunu a kupovat ty nejlevnější potraviny, abychom vůbec vyšli. Když Marek v supermarketu sáhne po něčem dražším, musím ho napomínat a stydět se před ostatními zákazníky. Doma vládne dusno a neustálé výčitky. Marek tvrdí, že jsem posedlá penězi, a já ho tajně nenávidím za to, že se nečinně veze na mém hřbetu. Simona měla pravdu – finanční nestabilita ničí každý cit. Chtěla bych to ukončit, ale ochromuje mě pocit viny a strach z jeho dalších výčitek. Místo budování budoucnosti jen přežíváme ze dne na den a já vím, že mě Marek pomalu táhne ke dnu.

Evžen (31): Snoubenka chtěla jen mé peníze. Pravou lásku jsem našel u ženy, kterou jsem léta přehlížel

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].