
Po většinu svého života si Steve Carter myslel, že přesně ví, kým je. Jako chlapec byl adoptován z Honolulu na Havaji. Vyrůstal na předměstí New Jersey, obklopen láskou a péčí. Když však oslavil třicítku, začal se zajímat o své biologické rodiče. Jeho pátrání ho zavedlo k online databázi pohřešovaných dětí, kde zjistil, že je vedený jako pohřešovaná osoba. Místní policie po něm pátrala celá desetiletí.
Tenzin Amea, narozený 16. ledna 1977, byl adoptován z pěstounské péče v Honolulu na Havaji, když mu byly pouhé čtyři roky. Steve a Pat Carterovi, kteří v té době žili na Havaji, se po setkání s malým Tenzinem ihned rozhodli, že si ho chtějí adoptovat. Po rozhovoru se sociální pracovnicí se dozvěděli, že chlapec byl umístěn do pěstounské péče poté, co jeho matka skončila za mřížemi. Jakmile byl adopční proces o tři roky později dokončen, dostal Tenzin jméno William Steven Tenzin Carter. Všichni mu ale říkali Steve.
Nové jméno i nový život
Carterovi se sice z Honolulu přestěhovali do Medford Lakes v New Jersey, s pěstounkou, která se o Stevea starala, ale zůstali v kontaktu. Sám Steve tvrdil, že jeho dětství bylo dokonalé, měl úžasné rodiče, kteří ho vždy podporovali. Zároveň byli k němu velmi otevření, věděl tedy, že je adoptovaný. Doufali, že se jim jednou jeho biologičtí rodiče ozvou, což se ale nikdy nestalo.
Šokující výsledky testu DNA
Na Vánoce roku 2010 dostal Steve od svých rodičů jako dárek sadu na testování DNA. Ačkoli jeho biologická matka policii řekla, že byl jeho otec původem z Havaje, nesouhlasil s tím jeho vzhled. Měl blond vlasy, světlou pleť a modré oči. O rok později Steve svůj dárek využil a poslal vzorek svého DNA do laboratoře. Výsledek byl šokující: je skandinávského původu. To v něm zaselo semínko pochybností, že jeho biologická matka asi úplně neříkala pravdu.
V té době byl Steve v dlouhodobém vztahu a toužil po založení rodiny. Cítil tak silnou touhu dozvědět se více o svém původu. O několik týdnů později se zrovna chystal do práce. V pozadí hrála televize, byla puštěná stanice CNN...
Žena jménem Carlina White tam zrovna hovořila o tom, jak našla svou fotku na webu Národního centra pro pohřešované a zneužívané děti. V roce 1987 ji z harlemské nemocnice unesla žena vydávající se za zdravotní sestru. Její příběh měl šťastný konec. Podařilo se jí najít její pravou rodinu. Steve se tak rozhodl, že daný web také navštíví. A skutečně, našel tam fotku dítěte, které se mu velmi podobalo. Ihned ji poslal svým rodičům, kteří z toho byli zděšeni: Pokud byl pohřešovaný, jak si ho mohli adoptovat? Vzpomněli si také, že jeho rodný list mu byl vydán, až když měl jeden rok, což bylo také velmi zvláštní.
Neuvěřitelné zjištění o biologické rodině
Steve bez váhání kontaktoval havajské úřady, kterým poskytl co nejvíce informací. O tři měsíce později ho požádali o zaslání vzorku DNA, aby se potvrdilo, že je oním chlapcem na snímku, jehož jméno znělo Marx Panama Moriarty Barnes. Ukázalo se, že je to skutečně on. Zjištění, že ho celou dobu hledá jiná rodina, bylo ohromující. Potřeboval nějaký čas na rozmyšlenou.
Policie ho informovala, že má nevlastní sestru Jennifer Moonheimer, které bylo v době jeho zmizení osm let. Právě ona naléhala na úřady, aby pátrání pokračovalo dále. Po pár týdnech byl Steve připraven setkat se s Jennifer i biologickým otcem. Jmenoval se Mark Barnes a žil v Kalifornii. Jennifer byla zase školní poradkyní v Novém Mexiku. Díky nim a policejním spisům dokázal poskládat svou minulost.
Datum jeho narození bylo ve skutečnosti 17. ledna 1977. Jeho rodiče byli Mark Barnes a Charlotte Moriarty. Žili v garsonce. Mark byl novinář a válečný veterán, Charlotte umělkyně. Ta však jednoho dne se synem zmizela. Mark doufal, že se vrátí, takže to nahlásil až po dvaceti dnech. Bezúspěšně. Mark netušil, že jeho syn je již v ochranné péči pod jiným jménem.
Jak k tomu došlo? V den, kdy Charlotte s Marxem (Stevem) zmizela, vešla do jakéhosi cizího domu, kde ji načapal majitel nemovitosti. Policie ji vzala do vazby. Během výslechu řekla, že se jmenuje Jane Amea a její syn Tenzin Amea. Po několika dnech ve vazbě ji převezli na psychiatrii, odkud brzy, i přes nesouhlas lékařů, odešla. Slehla se po ní zem. Mark se ale domnívá, že odletěla do východní Asie, kde začala nový život.
Každopádně poté, co odešla, byl její syn umístěn do pěstounské péče, a to pouhých 48 kilometrů od Markova domu. Kvůli nové identitě ho ale policie nemohla vypátrat. O tři a půl roku později si ho adoptovali Carterovi. Psychické problémy se u Charlotte rozvinuly po porodu, kdy se odmítala starat o dítě, po domě chodila se zavázanýma očima. Steve se ale na ni nikdy za to nezlobil. Věděl, že za to nemůže. Ač tedy jeho příběh dopadl dobře jen zčásti, neboť s matkou se stále neshledal, je inspirací pro jiné rodiče, kteří hledají své děti. Jak se říká, naděje umírá poslední.
Zdroje informací:
Mammamia.com.au: At 34, Steve was looking through a missing children's website. Suddenly, he saw his own photo
Historicflix.com: Steve Carter, The Man who Found Himself on the Missing Children Database