Facebook
Instagram
Alžběta našla pod stolem v kavárně starou zašlou knihu básní. Zapomněl ji tam zřejmě někdo, kdo si ji vypůjčil z knihovny. Od té doby neměla klidné spaní, dokud knížku nevrátila.
Pročítala jsem verše v útlé knize a rozhodla se ji vzít domů. V kavárně mi řekli, že nevědí, kdo ji tam nechal. Jenže pak jsem doma zažívala děsivé chvíle – dokud jsem knihu neodnesla do knihovny.
Knížka se mi hodila, neměla jsme ten večer společnost
Byl deštivý večer, seděla jsem sama v kavárně a popíjela víno. Ten den mi kamarádka napsala, že nestihne náš obvyklý dýchánek, a tak jsem neměla společnost. Najednou jsem nohou zavadila o nějaký předmět na zemi. Byla to kniha básní.
Značně „jetá“ a ještě zapůjčená z knihovny. A tak jsem trávila večer u poezie, která ke mně neobvykle silně promlouvala. Protože už zavírali a mně chybělo pár stran, odnesla jsem si knihu domů. Baristka mi řekla, že neví, čí by kniha mohla být, a nechala si na baru pro každý případ moje číslo.
Tu noc jsem nemohla usnout, slyšela jsem v bytě někoho přecházet sem a tam. Sváděla jsem to na nového podnájemníka, který se nedávno nastěhoval do bytu nade mnou. Divné akorát bylo, že jsem asi třikrát zavírala okno. Vždy jsem ho pak našla dokořán. Strachy jsem se zamkla v ložnici a čekala na úsvit.
Jedna probdělá noc za druhou a podivný telefonát
Následovaly podobně laděné děsivé noci. Budila jsem se s výkřikem, pořád slyšela v bytě zvuky. Tehdy jsem si to ještě nedávala do souvislosti s knihou, která ležela celou dobu v předsíni. Pak mi zavolalo neznámé číslo. Někdo na druhé straně jen pomalu dýchal.
Odbíjela půlnoc a já strachy bez sebe volala kamarádce, jestli by nemohla přijet. Za chvíli byla u mě, vše jsem jí hned povyprávěla. „Komu jsi dávala v poslední době číslo?“ zeptala se mě prakticky a vtom mi došlo, že jsem nechávala číslo v kavárně. Nějaký vtipálek si ze mě asi dělá dobrý den?
Pak jsem si spočítala, že doma prožívám krušné chvíle od doby, co jsem si přinesla tu knížku. Hned ráno jsem ji běžela vrátit do knihovny a bylo mi naprosto fuk, že jsem ji nedočetla do konce. Knihovnice vytáhla z knihy záložku. Byl to nějaký recept do lékárny.
Majitel byl podle záznamu už zřejmě po smrti
„Víte, to není moje, já tu knihu jen našla. Možná by bylo dobré ten recept předat majiteli,“ navrhla jsem věcně. Knihovnice si prohlédla jak recept, tak záznam v počítači. Zavrtěla rezignovaně hlavou: Výpůjčka hlásila chybu. Kniha nebyla vrácena už dlouhých deset let.
„To je divné, není tu ani pokuta. Zkusím vyhledat jméno a adresu. Je možné, že jde o nějakého nebožtíka. Občas se to stává,“ řekla ponuře a věnovala mi mrazivý výraz zpoza brýlí. Nebyla jsem z toho moudrá, ale od toho dne se mi doma spalo úplně normálně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
