Facebook
Instagram
Sice se říká: „Co je v domě, není pro mě,“ ale nevěra na pracovišti je stará jak lidstvo samo a stejně tak dlouho přináší častěji zklamání než ovoce lásky. Ale pravděpodobně není mezi námi jedinec, který by nikdy nepodlehl kouzlu kolegy či kolegyně.
Myslela jsem si, že zaplést se s kolegou je docela přirozené. Že jsme dvou pohlaví, zjistíme už na pískovišti, první pusu si dáme se spolužákem, první lásky prožíváme na střední škole… Takže se leccos může stát i v zaměstnání, ne?
Začala jsem se rozhlížet, kdy by mohl připadat v úvahu
Nedávno mi došlo, že jednu třetinu života strávím v práci, druhou péčí o domácnost a manžela a třetí spánkem. A kde je nějaká romantika? Nedokážu se smířit s tím, že už je všem dnům konec, kde jinde bych ji mohla potkat než v práci? Nechci patřit do starého železa a usmyslela jsem si, že pokud se setkám v zaměstnání s někým, kdo mi bude sympatický, tak do toho půjdu. (Kde pracuji ale neprozradím, to snad chápete.) Jednoduše ho drapnu a: „…potřebuju poradit, nemohl bys tady se mnou zůstat po pracovní době?“
Do práce chodí lidé upravení, hezky oblečení, u mužů není výjimkou oblek a u ženy lodičky. Chceme přece působit na své okolí dobře, mile, kompetentně, sebejistě. S tím jde ruku v ruce i další úprava zevnějšku – u žen líčení, účes, nevtíravý parfém, u mužů dokonalý sestřih vlasů, vousů, o kolínské nemluvě. Jak pak odolat? Takže jsem se začala rozhlížet kolem sebe, kdo by tak asi mohl přicházet v úvahu.
Sbalila jsem nového kolegu
Psychologové sice radí, jak se dá očekávat, vztahům a sexu na pracovišti se vyhnout. Zapomínají ale na jednu věc – mnohé ženy, a zejména ty úspěšné, jsou už natolik emancipované, že si s občasným zaskotačením s kolegou po pracovní době hlavu nedělají. Včetně mě. Takže když přišel nový kolega (ti staří nepřicházeli v úvahu, buď byli přebraní nebo nudní), vyrukovala jsem se svojí fintou. „A co potřebuješ?“ zeptal se naivně a kývl. Nebudu vás napínat – k sexu nakonec došlo.
Pak jsme skotačili, kdykoli to šlo. Akrobacie na toaletě či na pracovním stole byla vítaným zpestřením mého jinak nudného manželského života. Dotyčný muž byl svobodný, takže jemu to hlavu nedělalo, já… no trochu ve mně hlodalo svědomí, ale říkala jsem si, že to stojí za to. A sexuální jiskření i zakázané ovoce nás oba vybičovalo k vyšším výkonům.
Prý musí všechno jednou skončit
Co se ale nestalo, po čase ho to přestalo bavit. Začal se mi vyhýbat a ani pohledem o mě nezavadil. Pár dní jsem to vydržela a pak jsem se odhodlala zeptat. „Stalo se něco?“ špitla jsem u jeho stolu. „Nic, nech mě,“ odsekl, a když padla, koukal co nejrychleji zmizet. Další dny jsme se jeden druhému vyhýbali, i když to byl docela problém, pokud šlo o práci. Můj výkon byl čím dál horší a došlo to tak daleko, že si mě zavolal na kobereček šéf. „Co se s vámi děje?“ vypálil na mě – a mě nenapadlo nic lepšího než dát výpověď.
Teď jsem bez práce a vyhlídka žádná. Asi jsem se měla zamyslet nad tím, jestli to sexuální dobrodružství bude skutečně stát za to. Příště bych si podobnou eskapádu měla raději odpustit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
