Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Bára před pár lety vyhrála v loterii dva miliony a pořídila si za to byt. Její máma se s tím nikdy nesmířila, vadilo jí, že nedala polovinu výhry sestře. Báře to oplatila ve své závěti.
Kdybych se ještě jednou mohla setkat se svou mámou, zeptala bych se jí, jestli je na sebe hrdá. A jestli si opravdu myslí, že se rozhodla správně. „Mami, ještě před pár dny jsem věřila, že nás miluješ stejně. A teď...“ řekla bych jí. Jenže nemůžu, protože moje máma už nežije. Se sestrou jsme ji pohřbily teprve před týdnem. Včera jsme se dozvěděly obsah její závěti. Ukázalo se, že mi máma odkázala menší část svého majetku. Ta větší připadla mé sestře Monice.
Mámina závěť mě šokovala
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co jsem právě slyšela. Jedna třetina... To musí být chyba. Mělo by to být napůl! „Mohla bych to vidět?“ požádala jsem notáře o dokument. Na vlastní oči jsem se přesvědčila, jak nespravedlivě se ke mně máma zachovala. Podívala jsem se na sestru a hledala v jejích očích pochopení. Čekala jsem, že bude stejně zaskočená jako já. Ale ona se vůbec netvářila překvapeně.
„Ty jsi to věděla...“ řekla jsem místo otázky.
Monika sklopila oči. „Věděla...“ přiznala.
„Ale... proč?“ nechápala jsem.
„Proč, proč,“ napodobila mě. „Ty máš všechno! Tobě se v životě daří! Chci také něco mít...“
Okamžitě jsem věděla, na co naráží. Stejně se mi to zdálo nefér. Byla jsem vlastně potrestaná za to, že jsem před pár lety vyhrála v loterii. Tehdy tím žila celá rodina, protože u nás nikdy nikdo nic nevyhrál...
Vyhrála jsem v loterii
Ten los jsem si koupila omylem, těmto věcem nevěřím. Šance na výhru jsou směšně malé. Tak proč jsem si los nakonec vzala? Protože se prodavač přeslechl a už mi ho naúčtoval. „Dneska to kupuje skoro každý, pardon,“ omlouval se rozpačitě.
Měla jsem mu říct, ať si těch pár korun zaplatí sám, ale mávla jsem nad tím rukou. „Nechte to být. Třeba je to osud,“ usmála jsem se.
A pak jsem vyhrála! Byly to necelé dva miliony, což tehdy stačilo na menší byt. Urychlilo to moje sestěhování s přítelem a nemuseli jsme si ani brát hypotéku. Myslela jsem si, že rodina mi to přeje. O to víc mě šokovalo, když máma po nějaké době prohlásila, že jsem se o výhru měla rozdělit se sestrou.
„A proč bych měla? Vždyť jsem vyhrála já!“ divila jsem se. „Když Monika na pouti vyhrála pěveckou soutěž, taky se se mnou o výhru nedělila.“
„To snad nemyslíš vážně! Měla ti dát půlku lízátka?“ vyjekla máma a koukala na mě jako na blázna.
„A proč ne? Mohla mi dát aspoň kousek. Já tehdy brečela – a ty jsi říkala, že nemusí.“
„No...“ zaváhala máma. „Monika vyhrála, protože zazpívala lepší písničku. Kdyby sis vybrala jinou, třeba by to dopadlo jinak.“
„Já vyhrála, protože jsem si koupila los. Monika si ho taky mohla koupit. Kdo ví, třeba by vyhrála ona,“ odpověděla jsem jí stejným tónem.
Máma mě zklamala
Nelíbilo se jí to. Nečekala jsem ale, že mě za to jednou „potrestá“ v závěti. A právě to mě tolik bolí. Že snad doopravdy věřila, že si tu výhru nezasloužím. Proč bych se o ni měla dělit s Monikou? Mám se s ní teď rozdělit i o manžela a děti, protože ona zatím nemá rodinu?
Nejhorší na tom ale není to, že jsem dostala menší část mámina majetku. Nejhorší je, že mi máma nikdy nic neřekla. Kéž by mi o tom pověděla. Možná bychom se pohádaly, ale aspoň bych to věděla.
A teď? Mám nepříjemný pocit, že mě milovala méně než Moniku. Že se neuměla radovat z mého štěstí, a jen přemýšlela, proč se dobré věci dějí mně – a ne jí. A pak se to rozhodla vyřešit po svém...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Doporučené video
Související články
