Facebook
Instagram
Někdy se narodí člověk, který se do dějin zapíše velmi bizarním způsobem. Do této skupiny patří bezesporu i francouzský jedlík Tarrare. Pojďme se tak spolu podívat na jeho život plný extrémního hladu a zvláštních stravovacích návyků
Historické záznamy odhalují, že muž jménem Tarrare dokázal denně spotřebovat devět kilo jídla. Proč měl ale takový apetit? Nad tím si lékaři dodnes lámou hlavu.
Jedlík Tarrare
Pokud někdo do puntíku naplňoval definici hříchu známého jako obžérství, byl to právě Tarrare, jenž se narodil na venkově v Lyonu v roce 1772. Velmi brzy měl osiřet, jelikož ho jeho rodiče nezvládali nakrmit. Již tehdy se u něho projevily, pro mnoho lidí, odporné stravovací návyky. Tlačil do sebe třeba kameny nebo hlínu.
V dospělosti ale platil za hvězdu. Snědl vše, co jste mu podali, a bylo mu jedno, zda mu to ublíží. Navzdory šílené chuti k jídlu byl spíše průměrné výšky a postavy, a to přitom v sedmnácti letech dokázal spořádat půlku krávy. Faktem ale je, že ho k pojídání neobvyklých předmětů donutila rodina, která se ho zřekla. Nezbylo mu tak nic jiného, než se přidat ke skupince zlodějů a žebráků, s nimiž se domluvil, že zatímco bude diváky bavit svým "uměním", oni je za tu dobu šikovně okradou. S přibývajícím věkem ale dráhu drobného zločinu opustil a vydal se do světa na vlastní pěst.
Příčina neukojitelného hladu
Proč měl tento muž tak velký hlad? Třeba za to mohla tasemnice. Jenomže to nevysvětluje fakt, že jedl nepoživatelné věci. Tak co Praderův-Williho syndrom? Tato vzácná genetická porucha se taktéž vyznačuje neustálým hladem. V tomto případě by ale byl Tarrare obézní, jako ostatní lidé trpící touto poruchou.
Do třetice mohl být na vině pika syndrom. V tomto případě postižení skutečně jedí nepoživatelné věci, avšak ve většině případů jde o děti a těhotné ženy. Nejlogičtějším vysvětlením tak asi je, že měl problémy se štítnou žlázou. Tím pádem nepřibíral a potil se více, než bylo zdrávo.
Spousta problémů
Takové přejídání s sebou přinášelo samozřejmě spoustu problémů. Od zkažených zubů po tělesný zápach připomínající rozkládající se zvířecí těla a výkaly. Dle lékařů navíc jedlík trpěl neustále zvýšenou teplotou. Jeho tělo tak bylo na dotek horké. K tomu všemu musel být neustále v pohybu. Když neměl co do úst, kradl. Navíc lovil a zaživa jedl psy i kočky.
V roce 1792 Tarrare narukoval do armády. Myslel si, že se tam konečně nají. Bohužel. Musel si vystačit s denními příděly. Nakonec skončil v nemocnici. Tam na něm začali lékaři experimentovat. Nejprve mu dávali na den příděly pro čtyři lidi, později pro patnáct. Pořád měl hlad. Tak mu k tomu přidali živé ještěrky, psy a koťata. Všechno spořádal.
Lékaři poté ještě vyzkoušeli léky, drogy. Ale ani ty nezabraly. Jen měl po nich ještě větší hlad, takže nakonec skončil u pojídání mrtvol. Když se pak po nemocnici rozneslo, že zmizelo malé dítě, nechali lékaři žrouta vykázat. Znovu se s ním setkali v roce 1798 ve Versailles, kde umíral na tuberkulózu a prudký průjem. Během následné pitvy se zjistilo, že jeho žaludek hnil a byl pokrytý vředy. Játra a žlučník byly extrémně velké. Stejně jako ústa. Když je prý otevřel, bylo mu vidět, doslova, až do žaludku. A tím veškeré bádání skončilo. Jeho mrtvola totiž páchla natolik, že to nešlo vydržet. Dožil se 26 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Tarrare
Historydefined,net: The Strange Life of Tarrare, the Insatiable Glutton
