Blanka (49): Kvůli nevyspání se mi rozpadlo manželství. Teď mě v noci budí můj čtyřnohý miláček

Kamarádky mě neznají jinak, než že zívám na celé kolo. Jsem zkrátka celoživotně nevyspalá. Za ty roky mám tak lehké spaní, že mě vzbudí cokoliv. I soused přicházející domů o poschodí níže.

Klaudie (36): Místo intimností volím raději knížku a spánek. Po přiznání kamarádek se cítím jako neschopná manželka

Výchova tří dětí se musí někde podepsat

Na mě se výchova tří dětí podepsala slušně. Všechny děti do jednoho byly neklidné, podrážděné a nespavé děti. Všechny moje děti byly přebalené, najedené, pomazlené a stejně byly neklidné a nedokázaly usnout na déle než dvacet minut. I v noci jsem k nim vstávala každou hodinu.

Devět let jsem se prakticky nevyspala jedinou noc v kuse. A to se muselo někde projevit. Jednak jsem vypadala o deset let starší, než byl můj skutečný věk a navíc jsem měla poruchy spánku. Měla jsem tak slabý spánek, že mě vzbudilo všechno. Cokoliv se v panelovém domě v noci stalo, věděla jsem o tom. Jakmile jsem se probudila z nějakého důvodu po třetí hodině ranní, už jsem neusnula.

Marie (58): Slabšího syna jsem chránila, o toho silného jsem přišla. Dnes je pro mě cizincem

Manžel mi taky moc nepomohl

„Pardon, chodím do práce, jestli sis nevšimla. Takže ty jsi na mateřské dovolené a staráš se o děti. Já chodím do práce, nosím peníze a v noci se musím vyspat,“ pokaždé mě odbyl manžel, když jsem chtěla, aby mi s dětmi v noci trochu pomohl. I tento jeho přístup byl jedním z důvodů, kvůli kterým jsme se odcizili.

Když děti vyrostly, nastala doba, kdy bych mohla spát celou noc. Jenže to po boku mého manžela nebylo možné. Chrápal. Před narozením dětí jsem si toho nevšimla. Lehla jsem si a ihned usnula. Jenže s mou poruchou spánku mě manželovo chrápání dohánělo k šílenství. Jestli jsem na našem rozvodu viděla něco pozitivního, tak to bylo to, že jsem se zbavila člověka, který chrápal tak hlasitě, že byl slyšet po celém bytě.

Daniela (52): Přežili jsme období vzdoru i pubertu, ale synovy nápady nás ničí dál. Náš strach o něj jen roste

Dva roky po rozvodu jsem dostala blbý nápad

Dva roky jsem bydlela sama. Děti už měly své životy po boku svých lásek a u mě se střídala období klidu a smutku. Ani v jednom období jsem nespala klidně. Myšlenky na to, jak ošklivě se ke mně manžel zachoval, mi nenechaly spát. Budily mě ze spaní. Doslova mě sžíraly zaživa. Někde jsem četla, že pes dodá člověku klid a radost.

Pořídila jsem si proto štěně francouzského buldočka. Byl roztomilý. Byl mazlivý a opravdu jsem s ním cítila štěstí a radost. Každý den jsem z práce letěla domů, abych byla s ním. Ta jeho roztomilá očka, milující pohled a radost z mé přítomnosti... to bylo něco, co jsem potřebovala. Jenže po pár měsících, když můj chlupatý kamarád dospěl, jsem zjistila, že začal v noci chrápat. Hlasitě. Ironie osudu. Mým údělem je nekvalitní spánek a věčný pocit únavy z nevyspání. Manžela jsem za chrápání nenáviděla, ale chlupáče za jeho chrápání rozmazluji.

Kristýna (47): Manžel se u jídla choval jako čuně a večer šel spát bez sprchy. Nechci mít doma jeskynního muže

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].