Děsivé kýlování: Metoda mučení neposlušných námořníků, která je, pokud přežili, připravila o končetiny i zdravý rozum

K čemu je možné kýlování přirovnat? Vzpomínáte si na několik epizod Hry o trůny, kdy Ramsay Sníh mučil Theona Greyjoye takovým způsobem, aby ho nezabil, ale způsobil mu, co možná nejdéle, obrovská muka? Na stejném principu bylo založeno i kýlování.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbarská metoda mučení hladovými krysami: Nebohé oběti hlodavci kousali do břicha, obličeje i intimních partií

Zvrácený způsob popravy

Kýlování (keelhaul) pochází z holandského slova "kielhalen", což znamená "táhnout pod kýlem lodi." Odsouzený během toho utrpěl spoustu zranění, přitom byl stále naživu. Někdy se dotyčný ponořil na několik nekonečných děsivých okamžiků pod vodu, pak byl na laně vytažen zpět nahoru, čímž většinou celou váhou těla narazil do lodi. Poté se děsivý úkon znovu opakoval. Čím loď plula rychleji, tím byl trest horší. Devastující zranění nebožák neutržil jen nárazy těla zespodu na dno lodi, bylo to nebezpečné i proto, že spodek lodi byl porostlý mořskými lasturami, které byly ostré jako břitva a rozedraly kůži na mnoha místech během okamžiku.

Někdy bylo umožněno se obětem nadechnout, aby zůstaly déle naživu. Jako byste dnes někoho přivázali k zadní části auta, táhli ho po silnici a sem tam zastavili. O všem rozhodoval kapitán. Pokud nebyl spokojen s mírou "hříšníkových" zranění, poslal ho znovu do tohoto "očistce".

Mohlo by Vás zajímat:

Čínské mučení vodou: Ledové kapky přiváděly k šílenství, inspiraci v tom našel i Harry Houdini

Doživotní následky

Častokrát se stávalo, že oběť mučení nepřežila. Buď se utopila, nebo ztratila příliš krve či byla sežrána nějakým mořským predátorem. Ti co měli "štěstí", trpěli doživotními následky. Kromě psychického traumatu přišel takový člověk skoro vždy o ruce nebo nohy. V horším případě o obojí. Během kýlování měli svázané ruce a nohy, aby nemohli plavat. Údery do trupu lodi po vytažení z vody mnohdy způsobily nenávratné poškození.

Mohlo by Vás zajímat:

Bílé mučení: Metoda horší než bití postupně vymazává mozek a zlomí každého

Historie kýlování

První zmínka o kýlování se datuje do doby okolo roku 700 před naším letopočtem. Výjevy z této exekuce bylo možné nalézt na vázách starověkých Řeků. Později měli kýlování začít používat piráti jako alternativu k chůzi po prkně. Neexistuje o tom ale žádný oficiální záznam.

Zato se můžeme dočíst o nizozemském námořnictvu, které si kýlování velmi oblíbilo. Zejména v letech 1560 až 1863. Kromě vláčení oběti tento trest "vylepšili" ještě o bičování (cca 150 ran). Kapitán Jan Van Riebeeck takto jednoho námořníka potrestal. Následující dva roky musel dřít jako otrok. Cornelius Evertsen v roce 1673 odsoudil ke kýlování zase dva muže za vraždu. Lidé to tehdy považovali za přijatelný verdikt, protože považovali námořníky za dělníky, jenž musí vykonávat svou práci a poslouchat nadřízené. Pokud se vzepřeli, měl přijít tvrdý trest.

Od kýlování se začalo upouštět až v devatenáctém století. Nahradila ho technika zvaná birching, čili bití březovou hůlkou. Dnes je tomu nejblíže snad waterboarding, který se používá zejména u teroristů. Opět zde není na pořadu dne smrt, ale způsobení psychického a fyzického utrpení.

Mohlo by Vás zajímat:

Válečné trauma zvané shell shock: Z lidí se stávaly roztřesené trosky, léčili je mučením