Česko sevřely mrazy: Podívejte se na skutečně nejchladnější místo planety, kde jen vykopat hrob trvá tři dny

Kořešiny jsou tady nezbytností, jedině ony udrží hlavu v teple
Zdroj: Wikipedia.commons, Maarten Takens, CC-BY-SA-2.0
Na mráz jsou tu zvyklí lidé i zvířata. Ojmjakon je nejchladnější obydlené místo na zemi, ale přesto tady žijí i mladí lidé. Rozhodně to ale není nic jednoduchého.Jakutští koně jsou zvyklí být celou zimu venku. Jednou za čas jim ale chovatel musí vykartáčovat ze srsti kusy ledu.Kožešiny jsou tady nezbytností, jedině ony udrží hlavu v teple.V Ojmjakonu žijí i mladí lidé se svými dětmi. Je to až neuvěřitelné.+ 12 fotek+ 13 fotek

Česko se probudilo do zatím nejchladnějšího lednového rána 2021 s teplotami dosahujícími až -14 °C, v noci na pondělí má být až -18 °C. To ale není nic proti nejchladnějšímu místu planety, kterým je ruská vesnice Ojmjakon. Posuďte sami: průměrná lednová teplota je tady –46 °C. Chtěli byste v takových podmínkách žít?

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 17. 01. 2021 07:30

Ojmjakon je vesnice tak trochu jako z kultovní pohádky Mrazík. Všude sníh, mráz po většinu roku. Až se chce člověku spolu s pohádkovou postavou přemýšlet o tom, jestli se neocitne příliš blízko berly Mrazilky. Ta tady může být asi prakticky kdekoliv. Paradoxem je, že samotný název obce, tedy Ojmjakon, v překladu znamená „nemrznoucí voda“. Název vznikl kvůli termálním pramenům, které umožňují třeba napájení zvířat.

Základem je přizpůsobit se

I když by se mohlo zdát, že v takto nehostinných podmínkách se snad ani žít nedá, místní obyvatelé tento dojem vyvracejí na každém kroku. Jsou na to prostě zvyklí a přizpůsobili se dokonale, i když jsou značnou část roku prakticky odříznuti od svého okolí. On to vlastně není ani tak velký problém, když si uvědomíme, kde Ojmjakon leží. Jde o osadu na Dálném východě, a pokud by se její obyvatelé chtěli zajet podívat do Moskvy, museli by vážit cestu dlouhou více než devět tisíc kilometrů. K Ochotskému moři to ale mají výrazně blíž – „jen” 460 kilometrů.

Dva dny na cestě smrti

Hlavní město místní oblasti je Jakutsk, ale i sem trvá cesta autem dva dny, tedy pokud nedojde palivo, což se tady jednoduše stát nesmí – pak by šlo o život. Vždyť místní této silnici také říkají „cesta kostí” a určitě dobře vědí proč. Je samozřejmě také možné letět letadlem z města Tomtor, vzdáleného ani ne 40 kilometrů, což je asi jediná reálná možnost, jak se odtud rozumně dostat. Místní si ale nestěžují, alespoň ne natolik, aby tohle šílené místo opustili.

Hlavně nevypínat motor!

Na Ojmjakonce bychom si měli vzpomenout vždy, když ráno přijdeme k ojíněnému autu a máme zkaženou náladu. To místní musí v čase největších mrazů počítat s tím, že nechají-li vychladnout motor auta, tedy pokud by ho třeba na noc vypnuli, mohou se s ním rozloučit minimálně do místního léta, kdy by snad mohl znovu naskočit, pokud nebude docela zničený mrazem.

Nic pro vegetariány

Jak se lidé v takovém prostředí stravují? Inu, rozhodně to není místo pro vegetariány. Místní klima nedává mnoho příležitostí k tomu, aby tady lidé hospodařili na půdě a pěstovali obilí, zeleninu nebo zkrátka cokoliv. Proto se sem musí takové plodiny dovážet a ani to není, jak lze předpokládat, tak jednoduché. Základem jídelníčku je tudíž maso, a to hlavně jelení a koňské, tedy zvířat, která jsou schopná najít si potravu v podstatě kdekoliv. Vždyť je také povoláním většiny Ojmjakonců pastevectví nebo rybolov. Co jiného by tady vlastně mohli dělat?

Na toaletu? Ven a hodně rychle...

Co bychom my asi tak dělali v takových mrazech? Schovali se domů a nevystrčili nos ani z okna. Jenomže v Ojmjakonu se nemohou spoléhat na takové vymoženosti, jakých si užíváme my. Ústřední plynové topení je z říše snů, a tak musí zdejší obyvatelé vyrazit na dřevo, aby se ohřáli alespoň doma. Pokud někdo ale musí na toaletu, raději si to několikrát ještě dobře promyslí, než se teple obleče a vyrazí do mrazu a tmy. Domy obyvatel Ojmjakonu totiž většinou takovou vymožeností, jako je splachovací záchod v domě, nedisponují.

Jiný rozměr strachu ze smrti

Problém tady nastává i ve chvíli, kdy život některého z místních dojde ke svému konci. Vykopat hrob ve věčně zamrzlé půdě není nic jednoduchého. Je potřeba nejprve půdu rozmrazit, což může trvat i tři dny usilovné práce. Zkrátka – Ojmjakon není pro slabé povahy.

Tropy v Ojmjakonu

Kdo ale přečká období od října do dubna, může se těšit i na několik málo měsíců, kdy se teplota pohybuje kolem nuly, nebo dokonce nad ní. Průměrné červencové teploty dosahují  „tropické čtrnáctky“. Abychom ale byli spravedliví, je třeba Ojmjakonu přiznat, že i tady se občas vyšplhají teploty k opravdu příjemným hodnotám. Jestliže absolutní naměřené minimum zde bylo pro nás asi nepředstavitelných –71,2 °C, tak letní maximum, jež tady bylo zaznamenáno, představuje 32,6 °C. Místní se museli asi hodně divit. Měli byste chuť vydat se na výlet do Ojmjakonu?

Zdroj:

ru.wikipedia.org

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články