Facebook
Instagram
Některé děti si od narození vystačí samy a přítomnost matky vyžadují, jen když cítí diskomfort. To však není případ dcerky paní Natálie. Osmnáctiměsíční holčička se od maminky prakticky nehne na krok, a pokud musí trávit čas s někým jiným, je nejistá a pláče.
Pro Natálii je tato situace velmi stresující a ráda by dcerku vedla k větší samostatnosti. Jak na to, jí v naší poradně prozradila psychoterapeutka Sylvie Samsonová.
Dotaz z poradny: Dcera pláče, když odcházím. Jak jí vysvětlit, že se vrátím?
Dobrý den, máme osmnáctiměsíční holčičku. Je klidná a řekla bych, že i hodně šikovná. Přijde mi ale, že je na mně poměrně závislá. Nevadí jí trávit čas s manželem a nejbližšími příbuznými (babička s dědou). Kohokoliv jiného se ale bojí. Nevím o tom, že by měla nějakou špatnou zkušenost. Relativně hodně času trávíme venku se známými, kterým se ale vyhýbá, a příliš nevyhledává ani kontakt s ostatními dětmi. Prakticky se stále točí okolo mě a pláče, když někam odejdu. Jak jí vysvětlit, že nikam nezmizím, ale brzy se vrátím? Kde dělám chybu?
Odpovídá psychoterapeutka Sylvie Samsonová: Krásný den i vám! Pokud by vaše holčička v 18 měsících byla úplně v pohodě s někým cizím, tak bych se bála, zda je vše ok. V tomto věku je zcela normální, že je na vás fixovaná a nejlépe se cítí ve vaší blízkosti. Počítám, že na mateřské jste byla vy, a tedy jste i tzv. pečující osobou, tedy i osobou, která v dceři vzbuzuje pocit klidu, jistoty a bezpečí.
Každé dítě je trošku jiné, některé se „pouští máminy sukně“ dříve, je zvídavější, zatímco jiné potřebuje pro svůj růst „jistotu“. Dcera se dříve či později začne osamostatňovat, pomoci jí můžete tím, že si s ní bude tzv. vědomě hrát třeba 20 minut a pak jí řeknete, že jdete například do kuchyně vařit, a když bude chtít, může si tam hrát s vámi nebo jít do pokoje. Vím, že vám to teď tak nepřijde, ale věřte mi, že toto období je přechodné, potrvá již jen krátkou dobu a jednou, až bude dcera dospělá, budete s láskou vzpomínat právě na to, jak jste jí byla vším.
Dotaz z poradny: Mám nechat dceru hlídat lidmi, s nimiž se cítí nejistá?
Ještě bych se chtěla zeptat, zda byste mi doporučila nechat dceru hlídat osobami, které zná a běžně se s nimi setkává (mám na mysli třeba tetu nebo svoji kamarádku), ale cítí se s nimi nejistá a pláče? Občas mi také přijde, že i když je v blízkosti táta, vynucuje si mou pozornost. Samozřejmě se jí maximálně věnuji, ale bojím se, aby se na mně nestala závislou.
Odpovídá psychoterapeutka Sylvie Samsonová: Pokud nemusíte, tak dceru určitě „cizími“ osobami hlídat nenechávejte. Svěřujte ji pouze těm, které dcera dobře zná a má v ně důvěru. Pokud patří mezi děti, které jsou v tomto věku spíše úzkostnější, zbytečně byste toto období prodloužila právě tím, že byste ji dávala jinam.
Přemýšlím, co znamená „maximum“ pozornosti, a to v dobrém. Jasně, že se dětem věnujeme, ale „maximum“ by to být nemělo. Děti i ve věku vaší dcery by se měly někdy jen tak „nudit“, právě nuda je totiž učí kreativitě a objevování světa. Zkuste si sednout do parku a nechat dceru „být“. Koukejte třeba do knížky a snažte se uvolnit, aby z vás malá cítila klid a bezpečí. Dáte tím dceři zároveň najevo, že teď máte chvilku, kterou si každá můžete užít podle sebe. Dcera se naučí, že jste poblíž, a začne objevovat svět.
Sylvie Samsonová se více než dvanáct let věnuje práci s dětmi, zejména těmi, které mají některou ze specifických poruch učení. Posledních osm let je navíc ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál. Více o ní naleznete na jejím webu www.sylviesamsonova.cz a www.eshop.sylviesamsonova.cz
