Facebook
Instagram
Hedvika žije jen se svou dcerou Pavlou, která je zároveň její nejlepší kamarádkou. Mají k sobě neuvěřitelně blízko, jenže teď jí Pavla oznámila, že by se ráda osamostatnila, a to Hedviku děsí.
Když jsem poprvé v ruce držela těhotenský test a objevily se na něm dvě čárky, skákala jsem radostí do stropu. Po dětech jsem toužila velice brzo, ale přítel mi mou radost zkazil.
Opustil mě
Přestože jsme spolu chodili od střední školy, po oznámení mého těhotenství mě opustil, ale já se rozhodla, že si dítě nechám. Bylo to těžké, ale s pomocí mého táty jsem to zvládala. Moje maminka umřela, když jsem byla dítě, a táta byl na mě sám.
Díky tátovi a dceři jsem vše zvládla
Partnerku si našel, když jsem nastoupila na střední školu, ale já si s ní nerozuměla. V té době jsem poznala právě Ondru a domluvili jsme se, že jak odmaturujeme, najdeme si práci a budeme spolu bydlet. Když jsem zůstala ve svých třiadvaceti v jiném stavu sama, táta mi přispíval na bydlení a díky němu jsem to zvládla. A později i díky své dceři, protože to byla láska na první pohled.
Byla moje všechno a pořád je. Jsem pyšná na to, jak je úžasná a jak jsem ji sama zvládla vychovat. Protože byl náš byteček malý, spaly jsme spolu ve velké posteli, ale jí to nevadilo. Nikdy jsem pro ni nebyla ta „trapná matka“, nikdy jsme spolu neměly žádný problém. Odmala jsme usínaly v objetí, a to nepřestalo, ani když jí bylo deset. Dokonce ani v patnácti.
Nemohu bez ní žít
Pak už jsem si řekla, že už by určitě chtěla trochu soukromí, a koupila jsem si rozkládací gauč. Pavlínka mě ale pořád volala k sobě, že si budeme povídat. Nejlepší to bylo o víkendech, kdy jsme si dělaly dámský den, zkrášlovaly se a povídaly jsme si dlouho do noci. Milovala jsem to.
Jenže nedávno slavila dvacáté narozeniny a řekla mi, že má možnost dobré pracovní nabídky v jiném městě, a tudíž by si tam našla i bydlení. Jsem z toho špatná. Práci a úspěch jí samozřejmě ze srdce přeji, ale přijde mi, že když odejde, odejde i kus mě. Pavla je celý můj život, nedovedu si už představit, že ji ráno nevidím a večer si nepovídáme. Ona se smála: „Mami, ty jsi na mně závislá.“ Možná má pravdu, ale co já teď budu dělat?
Napadlo mě, že bych se za ní odstěhovala a začala bych znovu, ale nechci ji brzdit ve vlastním životě. Jen mi to je strašně líto. Kdo takovou lásku nezažil, tak to nepochopí.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
