Dita (33): Slíbila jsem kamarádovi, že mu najdu ženu. Nyní toho lituji, nemusela jsem zůstat sama

S Martinem se známe od základní školy. Seděli jsme spolu pět let v lavici, vždy jsme byli kamarádi. Martin mě miloval. Netajil se tím. Ale z mé strany tam nikdy chemie nebyla. Byl prostě kámoš, kluk, který vždy stál po mém boku a mohla jsem se o něj opřít. Což jsem také občas udělala. O zájemce o vztah jsem nikdy nouzi neměla, a tak si často vyslechl i stížnosti na partnery. A nebylo jich málo. Scházeli jsme se a byli v kontaktu i na střední a vysoké. V té době mi občas na půl z legrace a na půl vážně řekl: „Já si na tebe stejně počkám“. Ale já věděla, že ač je prima kluk, mým přítelem nikdy nebude. Prostě to nešlo.

Standa (39): Dohoda z gymplu se mi vymstila. Bývalá spolužačka mě uháněla a chtěla slíbenou svatbu

Vždycky tu byl pro mě

Věděla jsem, co ke mně cítí, a asi jsem toho i trochu zneužívala. Byl mou jistotou. Když mi někdo ublížil, šla jsem za ním. „Zasloužíš si někoho lepšího,“ utěšoval mě, když jsem si stěžovala na trable s dalším a dalším přítelem. Je to tři roky zpátky, co jsem mu trochu v legraci řekla: „Musím ti najít nějakou báječnou babu. I ty si zasloužíš skvělý vztah! Možná víc než já.“

Věděla jsem, že Martinovy partnerské nezdary mají jedinou příčinu – mě! Martin se ode mě nemohl odpoutat. V té době nastoupila do práce nová kolegyně, byla moc milá, hodná, hezká a nezadaná. K Martinovi se dle mého moc hodila. Slovo dalo slovo a ti dva se sešli. Po několika schůzkách se stalo něco, co jsem absolutně nečekala. Martin se zamiloval. Měla jsem radost a zároveň jsem z toho byla nesvá.

Linda (34): Všechny moje kamarádky jsou vdané a mají děti. Myslela jsem si, že jsem pozadu, ale změnila jsem názor

Najednou byl úplně jiný

Můj báječný kamarád a celoživotní obdivovatel se měnil před očima. Začal cvičit, změnil účes i styl oblékání, nechal si narůst vousy a narostlo mu i zdravé sebevědomí. „Nikdy jsem ho takhle šťastného neviděla,“ říkala jsem si. Když mi oznámil, že se berou, objala jsem ho a řekla: „Jsem za tebe strašně ráda.“ Nelhala jsem, ale cítila jsem i něco jiného…

Na Martinově svatbě, měli ji v kostele, jsem se musela přetvařovat. Šťastný ženich předříkával manželský slib a mně došlo, že jsem na místě nevěsty toho pozorného, laskavého, spolehlivého a pěkného muže mohla stát já.

Kateřina (34): Lituji, že jsem přehlížela svého souseda. Co se ho ujala moje kamarádka, stal se z něj zajímavý chlap

Už vím, že jsem udělala chybu

Dnes je mi třiatřicet a kolem mě se řeší svatební šaty, společné hypotéky, někde i pleny a školky. Všichni muži, co za něco v mém okolí stojí, jsou aktuálně už zadaní a o roli milenky nestojím. A nestojím ani o dvacet let staršího partnera, jehož by si u kočárku pletli s dědečkem. Martin mi občas napíše zdvořilostní větičku: „Jak se máš?“ Ale víc se nerozepisuje. Já také ne. Je to pro mě překvapivě bolavé.

Nikomu jsem to neřekla, a mám problém to přiznat i sobě, ale upřímně lituji toho, že jsem nám dvěma nedala šanci. Můj život by byl nyní asi úplně jiný, myslím, že by byl zcela jistě šťastnější.

Vlaďka (30): Kamarádka mi neustále někoho dohazuje. Nechápe, že jsem ráda sama

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].