Facebook
Instagram
Drahomíra je nešťastná, že se od ní vlastní syn odříznul. Toužila si s ním o tom promluvit, ale zjistila věci, které nechtěla slyšet, a neví, jak s nimi naložit.
Štěpánovi (36) jsem dala podle svého nejlepšího vědomí a svědomí všechno. On se mi "odvděčil" tak, že se mnou téměř nepromluví. Vídáme se minimálně a já tím trpím. Prý měl hrozné dětství.
Syn dorazil na návštěvu s těhotnou snachou
Když za námi konečně přijeli "mladí" na návštěvu, byla jsem hodně nervózní. Neviděli jsme se skoro rok. Syn se všelijak vymlouval, aby nemusel přijet. Na návrh, že dorazíme my k nim, se také netvářil.
Buď stavěli dům, nebo měli jiné výmluvy. Copak Štěpán nechápe, že ho chci vidět? Je to moje jediné, vytoužené dítě! Nicméně jak dorazili, přišel šok. Už ve dveřích jsem pochopila, že je snacha Alice nejméně v sedmém měsíci těhotenství. Nedovedla jsem zakrýt rozpaky z toho, že o tak důležité události nevím. A tak jsem dělala jakoby nic.
Manžel prolomil ticho a začal jim gratulovat, já si nemohla pomoct - měla jsem radost, ale cítila i zklamání. Už nepatřím do synova života, ani mi nezavolá a neřekne mi, že budu babičkou. „S takovou uvidíme vnouče, až půjde do školky," žertovala jsem se staženým hrdlem. Štěpán se ke mně choval divně.
Podařilo se mi je urazit kritikou výběru jména
Celou návštěvu, ale i poslední roky, jsem si dávala pozor na to, co říkám. Všimla jsem si, že Štěpán nemá rád moji upřímnost. A tak se krotím, co to jde. Připadá mi nespravedlivé, že nevidí, jak se snažím. Podle mě veškerý kontakt se mnou vydrží jen s největším sebezapřením.
Stejně ale došlo k hádce, chtěla jsem jen vědět jméno našeho vnoučka a trochu se podivila, nad jejich zvláštním výběrem. Měla jsem držet jazyk za zuby a neříkat pravdu – totiž, že tomu malému jeho jménem zničí život. To se musí dnes všichni jmenovat jako blázni? Štěpán šel raději pro něco s manželem do garáže a Alice mi mezitím prozradila, jak se věci mají.
Syn chodí na psychoterapie. Chudáček se léčí z toho, jak jsem mu zkazila dětství. Přesně takhle to tedy snacha neřekla, ale já nejsem hloupá! Je to smutné - člověk se celý život snaží a pak zjistí, že má kvůli němu dítě nervy nadranc. Dřív se brala výchova jinak, děcko se muselo naučit hlavně poslouchat. Nebylo moc času, dospělí tvrdě dřeli.
Všechno je tedy asi moje vina
Na Štěpána jsem už raději moc nemluvila, stejně mě pozoroval jinýma očima. Na rozloučenou mě sice objal, ale tušila jsem, že to není od srdce. Navíc mi bylo jasné, že se uvidíme zase za hodně dlouho. Odškrtl si naše setkání jako nějakou nemilou povinnost, nutné zlo.
Doufám, že mi dá aspoň šanci být babičkou. Roli matky jsem nezvládla podle jeho představ, ale také už nejsem udřená mladá ženská. Dneska bych na dítě měla víc času a vnoučeti bych snesla modré z nebe. Ať už se jmenuje jakkoliv.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
