Erika (44): Kdyby mi dal facku, byla bych radši. Ty jeho ponižující řeči už nedávám

Doma máme uklizeno, navařeno, děti mají jedničky, nenosí poznámky, ale stejně je stále něco špatně. Já i děti od rána do večera posloucháme, že jsme neschopní, že něco ničíme, že plýtváme, nepřemýšlíme… Někdy si představuji, že muž bouchne do stolu, něčím vzteky praští a bude klid. Dřív jsme se alespoň hádali, byla to spíš má iniciativa, ale vzdala jsem to. Milan si mě vždy nakonec doslova „namazal na chleba“.

Mohlo by Vás zajímat:

Andy (35): Na třídním srazu jsem zfackovala starého učitele. Na to, co mi tenkrát provedl v kabinetě, nikdy nezapomenu

Komentuje všechno

„Opět jsi zapomněla zhasnout v koupelně! Kolik už nás to asi stálo?“ To byla jeho častá ranní věta, sotva otevřel oči. Ne „Dobré ráno“, ne „Jak jsi spala?“. Jen výčitka. V koupelně jsem nechala svítit dceři, šla tam minutu po mně…„Nemůžeš mi občas říct také něco hezkého?“ zeptala jsem se ho nedávno. Bylo to k nevydržení. „Hezkého? Tak třeba… dobře, že jsi dneska nezapomněla koupit to mléko,“ řekl bez mrknutí oka. Nevěděla jsem, zda se mám smát nebo brečet.

Už ani nevím, kdy jsme spolu naposledy jen tak mluvili. Ne o účtech, ne o tom, co jsem udělala špatně. Prostě jen tak. Absolutně u všeho má potřebu mě opravovat, i když třeba vyprávím o tom, jak se mám a co bylo v práci.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (33): Byla jsem majetkem násilníka. První facka nebyla tou poslední

Děti se ho straní

„Mami, fakt s ním musím na víkend na chatu natírat ten plot?“ zeptal se mě mladší syn nedávno. Bylo mi do breku. „On mě furt shazuje a poučuje. Všechno dělám špatně. Říká to nahlas, aby to slyšeli sousedi. Je mi to trapný,“ vysvětloval. Syn je šikovný, hodný, nechtěl se vyhnout práci, o tom jsem přesvědčená.

Dceru Milan zkritizoval před nedávnem tak, že plakala. Sdělil jí, že má „děsný vlasy“ a měla by zhubnout, a pak jí dal dlouhou přednášku o splachování toalety. Elence je patnáct… Tehdy jsem zasáhla, ale i mně bylo vysvětleno, že bych měla pár kilo shodit.

Milan přitom nikdy nekřičí. Vždy mluví klidně, suše a neutrálně. Málokdy projeví emoce, vše sype z rukávu, jako by nám sděloval obecně platná fakta. Všichni jsme doma stále v napětí, děti jsou zalezlé v pokojích, a já se snažím být neviditelná.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (28): Kolegyně nezvládla své emoce a vrazila mi facku. Bojím se ozvat, nejspíš mi nikdo neuvěří

Už to nedávám

„Víš, co by bylo jednodušší?“ zeptala jsem se ho nedávno při večeři, když mi dlouze vysvětloval, jak špatně jsem nakrájela cibuli do guláše. „Kdybys mi dal facku. Aspoň by to bylo rychlý a jasný,“ vyhrkla jsem. Zasmál se. Myslel, že si dělám legraci. Jenže mně do smíchu není.

Vzpomněla jsem si tehdy na babičku, jak říkala, že jí její hodný a klidný muž třikrát za život naplácal na zadek jako malému děcku – prostě jí přehnul přes koleno, protože jí už bylo moc. „Aspoň věděla, že mu na ní záleží, že ji poslouchá,“ říkala jsem si. Babičce závidím, kdybych mohla vyměnit ty jeho řeči za plácnutí přes pusu, neváhala bych.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivo (49): Milování s manželkou mě unavovalo, tak jsem si našel milenku. Po slastném vyvrcholení mi dala nejtvrdší facku v životě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].