
Lada věřila, že její bratr Petr po letech single života konečně našel štěstí s novou přítelkyní. Ale vše bylo strašlivě jinak. Jak? To se Lada dověděla teprve před měsícem.
Petr byl vždycky klidný a nenápadný muž. Nebyl to žádný krasavec ani bavič a nebyl ani příliš přemýšlivý, ale laskavějšího člověka jsem neznala. Péťa se nikdy neoženil, holky o něj zkrátka moc nestály, i když bych přísahala, že si spokojené manželství zasloužil víc než kdokoli jiný.
Své milé by snesl modré z nebe. Když mi ve svých 38 letech představil novou přítelkyni, byla jsem dojatá a šťastná. Anna byla sympatická svobodná maminka, která sama vychovávala dospívající dceru Kláru. Petr se ke mně tehdy naklonil a pošeptal mi: „Není Andulka úžasná?“ Byla jsem přesvědčená, že konečně našel spřízněnou duši.
Bála jsem se, že je bratr nemocný
Ze začátku to vypadalo, že je bráška šťastný. S Annou trávili spoustu času, neustále mluvil jen o ní, a tak jsem se nedivila, že se k ní po dvou letech nastěhoval. Jenže pak se začal měnit; stával se zamlklejším, uzavřenějším a tak nějak smutně pohrouženým do sebe.
„Petře, není ti něco? “ ptala jsem se ho vždy, když jsme se viděli. Měla jsem o něj strach. Tatínek nám totiž odešel předčasně, ale o své nemoci věděl a dlouho ji tajil… Bráška vždy jen mávl rukou. „Mám toho moc,“ odpovídal. Vypadalo to, že je jen unavený. Ale když začal i viditelně hubnout a okusovat si nehty, bylo jasné, že je něco hodně špatně.
Pravda byla horší, než jsem se domnívala
Před měsícem mi zavolal úplně zlomený. „Lado, můžu přijet?“ ptal se třesoucím se hlasem. Myslím, že i plakal. Když přijel, bylo mi úzko; vypadal jako stín. Nevěděla jsem, jestli ho mám obejmout, nebo zavolat záchranku. Byl bledý, vyhublý a měl napuchlou pusu, jako by se popral.
Uvařila jsem mu kakao, měl ho vždy rád. Tehdy se úplně sesypal. Chvíli plakal a pak zajíkavě řekl: „Anna mě bije... A Klára taky. Já už to nezvládám.“ Nevěřila jsem vlastním uším. Jak může někdo týrat Petra? Vždyť by mouše neublížil!
Vše prý začalo výčitkami a ponižováním, že málo vydělává, je nešika, hlupák, že na sebe nedbá a podobně. Pak přišly strkance, facky, údery pěstí, a nakonec se k Anně přidala i její dcera. Prý si z něj udělaly boxovací pytel.
Bratra čeká dlouhá cesta za uzdravením duše
S Petrem jsem se domluvila, že ho okamžitě vezmu k nám. Hned druhý den jsme i s manželem a dospělým synem odjeli pro jeho věci. Když Anna chlapy uviděla - oba jsou vysocí a sportují - neřekla ani slovo. Měla jsem chuť té ženské jednu vrazit, ale udržela jsem se, nestála mi ani za sprosté slovo.
Ráda bych napsala nějaký happy end, ale zatím je vše těžké. Bratr je na neschopence, psychicky se sesypal. Kdybych tu nebyla já a můj muž, tak se k těm čarodějnicím snad vrátí! Nikdy bych nevěřila, že láska, závislost a zároveň i hluboká nenávist mohou mít tak tenké hranice. Udělám vše proto, aby se k té ženě Petr nikdy nevrátil a zároveň se pokusil najít ztracenou sebehodnotu a úctu k sobě samému. Bez odborné pomoci to ale asi nepůjde.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.