Erika (49): Jsem naštvaná na manžela mojí dcery. Zatajil mi, že jede k porodu

„Maminko, čekám miminko!“ To byla nejkrásnější věta, kterou jsem toužila slyšet. Moje dcera si se svatbou pospíšila a já čekala na tento okamžik. Toužila jsem být babičkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (28): Nechci být u porodu. Manželka mě považuje za slabocha a myslí si, že kvůli tomu budu špatný otec

Těhotenství měla komplikované

Dcera Jitka byla vždy zdravá, sportovně založená a vdávala se, když jí bylo dvacet jedna let. Necelý rok po svatbě byla v jiném stavu. Ve věku, kdy její vrstevnice cestují a rozhodně nepomýšlejí na založení rodiny. I dceřin manžel je zdravý muž. Přesto bylo Jitčino těhotenství od samého začátku komplikované. Mladá žena a bojovala jako lvice za své nenarozené dítě.

Jitka trpěla silnými nevolnostmi. V prvním trimestru zhubla deset kilogramů. Neustále zvracela a nemohla se na jídlo ani podívat. Hodně odpočívala a já jsem k nim do bytu jezdila několikrát týdně, abych dceři vyprala, navařila a uklidila. Dělala jsem to ráda. Je to moje sluníčko a chtěla jsem, aby měla co největší podporu.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (31): Manžel nebyl u narození naší dcery, dal přednost práci v Dubaji. Netušil, co ho čeká po návratu

Poslední měsíc těhotenství byl náročný

„Maminko, ty jsi tak hodná. Moc děkuji,“ byla mi dcera vděčná za pomoc. Pro mě to byla samozřejmost. Ráda jsem sledovala, jak se i můj zeť k Jitce choval hezky a držel ji nad vodou. Jitka byla před těhotenstvím aktivní sportovkyně a najednou musela být v klidu a poslední dva měsíce dokonce musela ležet s nohami nahoře. Dcera byla statečná a přijala i skutečnost, že poslední měsíc radši stráví v porodnici.

Navštěvovala jsem ji často, byly jsme v kontaktu přes mobil. I zeť měl ode mě uvařené jídlo. Zkrátka jsem dělala, co bylo v mých silách. „Hlavně mi dej vědět každou změnu,“ nabádala jsem dceru v přítomnosti manžela. Jsem jako na trní. Už aby byl malý na světě a byli jste oba v pořádku. Strachovala jsem se.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (19): Ve třeťáku na střední jsem neplánovaně otěhotněla. Moje máma mi dala hrozivé ultimátum

Den, kdy jsem zjistila, že mě zeť bere hákem

„Jedeš do práce? Svezeš mě kousek?“ zeptala jsem se manžela dcery, když jsem ho potkala na parkovišti před panelákem. Zakýval hlavou a svezl mě na autobusovou zastávku. Mlčel a řídil. Rozloučili jsme se a já vystoupila z auta. Za tři hodiny telefonovala dcera, že se jí narodil syn. Překvapeně jsem ze sebe dostala, že gratuluji a hned po práci přijdu do porodnice.

Hlava mi nebrala, proč se zeť ráno choval tak tajemně. Proč mi neřekl, že dcera rodí a jede za ní do porodnice. Nechápu, proč dělal takové tajnosti. Celé těhotenství jsem s nimi prožívala. Pomáhala často na úkor své vyčerpanosti. A pak se zeť zachová tak, že jsem si připadala jako páté kolo u vozu. Dceru nebudu zatěžovat svým pocitem, ale jsem překvapená. Těším se na vnuka a dceru. Raduji se, že jsou oba v pořádku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (44): Manžel mě opustil kvůli těhotné kolegyni. Po letech se vrátil s dítětem v náručí a prosbou o druhou šanci