Gabriela (46): Když jsem šéfové řekla, že se budu vdávat, začalo mi v práci peklo. Proč, to jsem se dověděla až po letech

Zvláštní příběhy ze života: Když jsem šéfové řekla, že se budu vdávat, začalo mi v práci peklo. Proč, to jsem se dověděla až po letech
Zdroj: Pixabay

Překladatelka Gábina nastoupila do vysoké škole do svého prvního zaměstnání. Její šéfovou byla přísná Edita, která pro ni z nějakého důvodu měla slabost. Vše se změnilo v momentě, kdy se Gabriela vdala. Od té doby začala Edita na její práci hledat chyby a vše skončilo vyhazovem. Proč, to Gábina zjistila až po letech.

Michaela Karásková
Michaela Karásková02. 12. 2023 07:00

Můj příběh je nějaký ten pátek starý, přesto jej plně doceňuji až dnes. V 90. letech jsem pracovala jako překladatelka v jedné velké, nově vzniklé firmě. Ačkoliv to místo nebylo snadno získatelné, já měla díky znalosti čtyř světových jazyků dveře otevřené. Zastávala jsem post, pro který by s trochou nadsázky jiní lidé stáli třeba na hlavách. Byla jsem spokojená. Jen mě dlouho nenapadlo proč.

Také znáte příběhy, kde v určitém prostředí vládne jediná přísná žena, a ostatní se jí buď bojí, anebo jí naopak nemohou přijít na jméno? Určitě ano. A přesně tak to vypadalo i u nás ve firmě. V obří, šestipatrové skleněné budově, kde šéfovala jediná vlivná žena Edita. A protože se zrovna hojně navazovaly firemní kontakty se světem, bylo zapotřebí rovněž překladatelů. „Trosky“ z angličtiny a němčiny ještě leckdo ovládal, ale taková francouzština nebo italština? To už byl problém. K tomu, aby obchody klaply, šli šikovní tlumočníci na dračku.

Dlouho jsem nemohla sehnat práci

Když jsem na vysoké dostudovala cizí jazyky, přála jsem si paradoxně jediné, a to pracovat mimo obor. Ne, že by mě á specializace nebavila, ale mozek si po náročných státnicích zkrátka chtěl odpočinout. Naivně jsem věřila tomu, že mé přání pochopí i na úřadech.

Na otázky, jaké zaměstnání bych si představovala, jsem odpovídala, že „nějaké literární“, třeba místo redaktorky v časopise. Paní u okénka se kysele usmála a práci v redakci nabídla, ovšem korektorskou, což vysněný post nebyl. Oponovat šlo těžce. A tak, když už jsem se smířila, že další měsíce a možná i roky zasvětím monotónním opravám hrubek v nějakém plátku, přišla změna. Zničehonic se mi ozvala personalistka z jisté firmy, že prý shání překladatelku. Upřímně, moc jsem nejásala, ale navrhované finanční ohodnocení za to stálo.

Moje nová šéfová měla příšernou pověst

Domluvily jsme si pohovor a právě tam jsem poznala Editu. Šéfovou celého „skleněného paláce“, hlavní tvář firmy. Jak jsem později zjistila, kolegové ji většinou pomlouvali, že nosí buď těžký parfém, anebo příliš make-upu, mě však na první pohled zaujal spíše obrovský natupírovaný blond účes, se kterým musela docházet k holiči. Působil nezvykle, ale jí slušel, stejně jako nápadnější líčení.

Vypadala už sice trochu staromódně, ale protože jí bylo dost přes čtyřicet, nespatřovala jsem v tom nějaký problém. Edita byla brilantní podnikatelka, skoro bych řekla génius, který dovede prodat i neprodatelné. Přesto měla jednu vadu. Neuměla žádný cizí jazyk, čímž bylo rozhodnuto. Z působivé novostavby jsem odcházela jako její nová překladatelka.

Ke mně se šéfová neznámo proč chovala hezky

Jarda, můj přítel, měl velkou radost. Masívní výplata znamenala, že bychom si mohli pořídit nejen nové auto, ale časem i vyměnit panelák za vlastní domeček. Do práce se mi chodilo dobře. Jen to, že je na mě Edita o dost milejší než na ostatní, kolegům vadilo. Když jsme se například srazily ve výtahu, vždy počkala a nikdy mi neujela, třebaže ostatním dělávala opak, a často mě vozívala svým autem. To, když jsem potřebovala a nestíhala. Jednou, na nějaké oslavě se mnou nad skleničkou šampaňského dokonce bokem od ostatních probírala osobní věci a chválila, jak moc je dobré, že jsem single a věnuji se výhradně kariéře…

Svatebním oznámením jsem si zadělala na problémy

Jenže tady nastal problém. S Jardou jsme už měli před svatbou, a když jsem se o tom zmínila i v práci, Editin přístup vůči mně se šmahem změnil. Nechápala jsem to. Na mojí práci najednou nacházela chyby, a po svatbě jsem dokonce místo gratulace dostala doporučení, že mohu rovnou odejít jinam.

Nechápala jsem proč. Peněz bylo potřeba, život běžel na plné obrátky a teď střih. Ta Edita, která mě roky chválila a dobře platila, mi ukázala odvrácenou tvář. Proto, když mi Jarda sehnal práci jinde, neváhala jsem a odešla. Nakonec přišly děti a život ubíhal dál…

Teprve po letech jsem se od jedné známé dozvěděla to, co mě tenkrát vůbec nenapadlo. Edita totiž byla na holky a já s největší pravděpodobností její typ. Oněměla jsem, ale na druhé straně se mi obrázek prvního zaměstnání dal konečně celý dohromady.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Související články

Další články