Anežka (29): Holky se mi smály, že mám malá prsa. Netrápilo mě to, dokud jsem nezjistila, že jsem lesbička, a nezamilovala se

Potíže s prsy mě trápí od základní školy. Už jako pětiletá jsem toužila mít alespoň dvojky a těšila se, že mě tělo nezklame. Bohužel se ale stal opak. Můj hrudník, který bych mohla docela směle označit za placatý, mi způsobil řadu potíží. Přesto můžu potvrdit, že obavy, jak mužům záleží na velikosti, jsou liché. Ostatně, ani v mém příběhu to nejsou oni, kvůli nimž bych zoufale ráda v horních partiích přibrala.

Mohlo by Vás zajímat:

Soňa (35): Svá velká prsa jsem vždy považovala za výhodu. Dnes má tolik žen ve výstřihu silikon, že mě to začíná štvát

Kamarádka má z malých prsou depresi

Řada žen s malými prsy trpí pocitem méněcennosti a po augmentaci sahají většinou z nouze. Buď proto, aby se líbily samy sobě, nebo kvůli mužům. Eliška, kamarádka ze střední, sklouzla kvůli malým prsům až k depresím.

Třebaže jí manžel neustále opakuje, že velikost neřeší a „prsaté krásky“ ho nezajímají, ona to vidí jinak. Na obdařenější ženy žárlí, a kdyby mohla, zakázala by manželovi snad i internet a televizí jen proto, aby na něj omylem nějaká ta prsatice odněkud nevykoukla. Já podobné pocity neznám, i když...

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (27): Tchyně říká, že mám malá prsa a nebudu moct kojit. Teď se toho bojím víc než porodu

Kluci moje prsa neřešili. Narozdíl od holek

Jako dítě jsem se svými „mini prsy“ prožila plejádu trapných situací. Většina spolužaček měla jedničky už v devíti letech, já je neměla ani v deváté třídě. Posměšky o „žehlících prknech“ svištěly vzduchem jedna radost. Potíž byla, že nikoliv od kluků, před čímž mě i máma s tátou varovali, nýbrž od holek.

Možná, že generace našich rodičů byla v pubertě jiná, ale já si nemohla stěžovat. Kluci, mezi nimiž jsem měla řadu kamarádů, mě nikdy špatně nehodnotili. Kdyby to šlo, chodila bych s nimi i na tělocvik. Jenže jako holka jsem patřila do dívčí skupiny, což pro mě bylo dost ponižující. Skutečnost, že holky mají v patnácti dvojky, trojky a já pořád nic, byla příšerná.

Už tehdy mi začínalo docházet, že pokud někdy plastiku podstoupím, nebude to kvůli mužům, ale kvůli ženám. Nakonec i sám fakt, že mě kluci berou trochu jinak, holky nechápaly, a navrch všeho mi ještě záviděly. „Nevím, co na ní vidí, na plošině!“ komentovala stav věci spolužačka Katka.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (38): Kvůli bolesti zad si chci nechat zmenšit prsa, ale manžel je zásadně proti

Zjistila jsem, že jsem lesba a líbí se mi dámské věci

Chyba ale nebyl jen ve spolužačkách, ale i mém postoji. Nedovedla jsem totiž včas vyjádřit, jak to se mnou je, zdůraznit, že na kluky vlastně nejsem. V patnácti mi navíc přišlo brzy dělat závěry. Přesto období, kdy jsem se chovala spíše jako kluk, s přechodem na střední uměleckou školu vyšumělo a já zjistila, jak moc jsem v ženském těle ráda.

V lesbické orientaci jsem měla jasno, ale šatník se změnil. Mému oku zalahodily šaty, podpatky, kabelky. Nejen na druhých, ale i na mně. Jenže přišel háček: „Prsa!“ Ač jsem své modely různě „dofukovala“ podprsenkami, efekt byl mizerný a já postupem let úpěnlivě, leč marně doufala ve zlepšení. Mít totiž „mini jedničky“ v době, kdy už vám táhne na třicet, není nic moc.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (27): Můj přítel je hrozný sobec. Když zjistil, že si chci nechat zmenšit prsa, dal mi nůž na krk

Na nedostatek pozornosti jsem si stěžovat nemohla

Paradoxní na celé věci bylo, že i později jsem muže lákala ve velkém. Většinou ke kamarádství, leč z jejich strany nejednou s touhou po „něčem víc“. Možná za to mohla má povaha, možná má přímočarost, ale jedno jsem věděla jistě. Prsy a jejich velikost v tom roli nehrály.

A tak zatímco jiné ženy podstupovaly kvůli mužům plastiky, mě mohl být nevyvinutý hrudník ukradený. Avšak, kdo se směje naposled… Smát nejlépe se nemusí.

Mohlo by Vás zajímat:

Luboš (38): Sám jsem chtěl, aby si manželka dopřála nová prsa. Teď bych dal cokoliv, aby měla ta původní

Kvůli lásce začínám pochybovat o svých vnadách

I na mou maličkost došlo. Před pár roky jsem našla životní lásku. O dvacet let starší Marii, která má na rozdíl ode mě krásné přírodní trojky. Všechny šaty jí sedí a vypadá dokonale. Líbí se mi a já se líbím jí. Přesto jsem v poslední době znejistěla, zda ji mé chabé jedničky, které se v jejích dlaních leckdy úplně ztratí, přece jen nemrzí.

Ona samozřejmě tvrdí, že ne, ale červík pochybností hlodá. Muži prsy neřeší, ale co ženy?! Já například „horňačka“ jsem. Tak snad neskončím jako Eliška a nebudu Mařence vypínat televizi vždy, když v ní proběhne nějaká vnadná modelka...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (37): Kvůli rakovině jsem přišla o obě prsa. Ta nejhorší rána mě ale teprve čekala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.