Paní Helena se rozhodla jet na dovolenou do Řecka, bez ohledu na to, co si o tom myslí její dcera. Ta by totiž peníze, které Helena utratí, nejraději viděla na svém účtu.
Někteří lidé tvrdí, že po šedesátce už člověka čeká jen smrt. Prý bychom se v tomhle věku měli vzdát všech radostí a pokorně čekat na to, co přijde. Já ale říkám, že to je naprostý nesmysl! Po šedesátce přece nic nekončí...
Půjdu na dovolenou do Řecka
Miluju léto. Když je slunce vysoko na obloze a venku krásně teplo, opravdu cítím, že žiju – obzvlášť když můžu odpočívat na nějakém malebném místě. Letos jsem si naplánovala dovolenou v Řecku. Proč ne? Mám slušný důchod, žiju sama a nikdo a nic mě neomezuje.
Nedávno jsem prodělala těžký zápal plic a komplikace mě trápí dodnes. Můj lékař mě chtěl poslat do lázní, ale odmítla jsem. „Tak pojedu na dovolenou k moři,“ navrhla jsem. Podíval se na mě, usmál se a řekl, že pobyt u moře mi prospěje.
Doma jsem zkontrolovala úspory a prohlédla nabídky cestovek. Zjistila jsem, že Řecko je pro mě finančně dostupné. Zarezervovala jsem si dvoutýdenní zájezd do útulného hotelu přímo u pláže. Připlatila jsem si za výhled na moře, ale stálo to za to. Nejlepší vzpomínky z dovolené jsou ty, které člověk opravdu prožije – a nic se nevyrovná pohledu na zapadající slunce, které se odráží na mořské hladině...
Dcera řekla, že jsem se zbláznila
Druhý den mě přišla navštívit dcera. „Vypadá to na pořádně horké léto,“ poznamenala.
„Mně to vyhovuje,“ usmála jsem se.
„Ale mami, přece víš, že horko není pro lidi v tvém věku zdravé.“
„Nejsem ještě tak stará,“ zasmála jsem se. „Vždycky jsem měla ráda teplo. Cítím se líp, když je třicet nad nulou než třicet pod nulou.“
„Jen si dej pozor, ať piješ dost tekutin.“
„Neboj, dám si na to pozor. A co vy, máte už nějaké plány na prázdniny?“ změnila jsem téma.
„Máme pronajatou malou chalupu na venkově. Chtěla jsem tě tam pozvat, ale po té tvé nemoci jsem myslela, že bys měla spíš odpočívat.“
„Budu odpočívat – na pláži v Řecku,“ oznámila jsem jí.
„Cože? Ty jedeš na dovolenou? To ti přeskočilo?“
„A proč bych nemohla?“ divila jsem se.
„Nevíš, jak vážný byl tvůj stav?“
„Ty vždycky všechno dramatizuješ. Doktor řekl, že mi mořský vzduch prospěje.“
„A proč ti nedoporučil lázně?“
„Doporučil, ale odmítla jsem. Radši se budu slunit v Řecku, než trávit celé dny na procedurách.“
Dcera byla vždycky na peníze
Pak řekla, že je to ode mě sobecké. Prý jsem měla dát ty peníze jí. Peníze pro ni byly vždycky na prvním místě. Jako malá chodila k prarodičům jen tehdy, když věděla, že dostane nějakou tu korunu, většinou po důchodu. Když byla dospělá, chodila si ke mně pro peníze, aniž by se zeptala, jestli si to vůbec můžu dovolit.
Ve stáří by měl člověk myslet hlavně na sebe a na své potřeby. Ona to ale vidí jinak. Když jsem byla v nemocnici, ptala se mě, jestli jí dám přístup k účtu. Řekla jsem jí, že se zatím nechystám umřít.
„Jsi stará a nemocná, stát se může cokoliv,“ pokrčila rameny.
„Nemyslíš, že bych si taky zasloužila ještě něco zažít?“ zeptala jsem se.
„Upřímně? Ne. Ty už sis život užila. Teď bys měla hlavně zajistit, aby mně a mým dětem nic nechybělo. To je tvoje povinnost.“
„Ty už jsi dospělá, zdravá a samostatná. Já už své povinnosti splnila – dala jsem ti domov, vychovala tě, oblékala, krmila a dala jsem ti vzdělání. Nemám v plánu vzdát se radostí života jen proto, že to ode mě čekáš. Až budeš v mém věku, pochopíš to...“ dodala jsem. No, nemám pravdu?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].