Facebook
Instagram
Dříve se na ně pohlíželo jako na mocné kněžky, které radily těm nejmocnějším vládcům světa. S příchodem 16. století, a neustále vzrůstajícím vlivem církve, se z nich staly přisluhovačky ďábla, které začala pronásledovat inkvizice. Ta si pro tyto nebohé ženy, a někdy i muže, připravila řadu testů, jak prokázat jejich spojení s temnými silami.
K honům na čarodějnice docházelo v Evropě a Severní Americe. Kromě nelidského mučení a vynucených přiznání museli obvinění podstoupit i řadu krutých a zvrácených zkoušek, které měly přísedící u inkvizičního tribunálu přesvědčit o jejich vině. Tady jsou ty nejbizarnější...
Čarodějnice vhozená do vody
Je to zdánlivě jednoduchý test. Osobě obviněné z čarodějnictví se svázaly ruce a byla vhozena do vody. Voda, jakožto posvátný prvek, měla nečistou duši odmítnout a nechat ji vyplavat na hladinu. Nevinný člověk se logicky měl začít topit. Aby se předešlo nechtěným utonutím, začaly se později okolo těl nešťastníků uvazovat lana, aby se mohli vytáhnout zpět na břeh. Vzácně však docházelo k případům, kdy se domnělá čarodějnice skutečně nepotopila. Třeba v roce 1613 se v anglickém Bedfordu provedla zkouška potopením u ženy jménem Sutton a její dcery Marie. Jako zázrakem se jim podařilo dvakrát vyplout na povrch. Samozřejmě že za to skončily na hranici.
Koláč se šílenou přísadou
Tento koláč byl oblíbený zejména v 17. století. Když někdo onemocněl, takříkajíc zčistajasna, upekl se speciální koláč, do něhož se přidala moč nemocného. Ten se pak dal sníst psovi, ti totiž byli, mezi jinými, považováni za pomocníky čarodějnic. Pokud zvíře onemocnělo, bylo ihned nad slunce jasné, že je daný člověk očarován. A jak se zjistilo, kdo měl kletbu na svědomí? Jednoduše. Čarodějnici vyčenichalo právě ono zvíře.
Ďáblův cejch
„Kolik máte bradavek?” ptal se s oblibou lovec čarodějnic seržant Shadwell v seriálu Dobrá znamení. Odpověď na tuto otázku hledali i inkvizitoři. Jako důkaz čarodějnictví jim ale stačily i bradavice či mateřská znaménka. Právě takto si měl Satan označit své služebníky. Obviněný byl před touto procedurou svlečený do naha a často se mu také oholila hlava, aby náhodou něco neskrýval. Takováto zkouška byla doporučena v „bibli” všech lovců čarodějnic - Kladivu na čarodějnice. Matthew Hopkins, jinak též lovec v hodnosti generála, dokonce tvrdil, že našel ženštinu se třemi „dudlíky” na hrudi.
Dotyk čarodejnice
Pokud někdo uměl léčit pouhým dotykem, měl to už dopředu spočítané. Navíc to byl důkaz toho, že právě ona osoba uvrhla na nemocného nějaké kouzlo, jinak by se přeci takto zázračně neuzdravil. Naštěstí byl tento test ve většině případů negativní a v těch zbylých šlo o domluvu mezi úplatným soudcem a štědrým občanem...
Recitování z Bible
Každý, kdo má netknutou duši, musí umět recitovat pasáže z Bible zpaměti. Velkým zastáncem této metody byl salemský duchovní Cotton Mather. „Všichni, kdož jsou dotknutí ďáblem, umí ze Písma svatého recitovat, jejich přednes je však plný chyb a zkomolenin,” nechal se slyšet. Pravdou však je, že to chtěl většinou po chudých rolnících, jenž neuměli číst, ani psát, a tak recitovali jen to, co jim utkvělo v paměti z nedělních bohoslužeb. Ale ani velcí znalci Bible nebyli v bezpečí. Přestože reverend George Burroughs recitoval, jako když bičem mrská, skončil na hranici. Jeho bezchybný projev musel být jakýmsi ďábelským šálením, usoudili radní Salemu.
Kdo je těžší?
Bible se rovněž používala k testu na váhách. Jak? Ďáblovi sluhové se nejenom vznášeli na vodě, ale také létali na koštěti. To znamenalo, že museli být velmi lehcí, skoro jako pírko. Pokud byl obviněný lehčí než hromada Biblí, šlo o důkaz toho, že praktikuje černou magii. I zde hrály velkou roli úplatky. O upravování vážícího zařízení nemluvě...
Píchání čarodějnic speciální jehlou
Jestliže měl někdo štěstí a na jeho kůži se nenašlo ani jediné znaménko, usoudili inkvizitoři, že se čarodějnice, či čaroděj, ukrývá pod jeho kůží. K potvrzení sloužila speciální jehla. Pícháním do různých částí těla se měla požadována znaménka objevit. Pokud dotyčný náhodou nekrvácel, nebo ho to příliš nebolelo, stačilo to k jeho odsouzení. I zde docházelo k mnoha podvodům. Tato „práce” byla velmi dobře placená, většina trýznitelů dokázala najít na těle „nejtvrdší” místo a opakovaně do něj zabodávat jehlu. Odměna se totiž odvíjela od počtu usvědčení...
Zdroje informací:
Wikimedia.org: Witchcraft
Allthatsinteresting.com: 7 bizarre witch tests that were basically impossible to pass
