Facebook
Instagram
V první polovině 20. století prošlo pracovními tábory neuvěřitelné množství lidí. Nejhorší však byla Vorkuta. Ze dvou milionů vězňů nepřežilo dvě stě tisíc. A není se čemu divit. Teploty někdy dosahovaly až mínus čtyřiceti stupňů.
Vorkutou prošli hlavně zločinci, intelektuálové, nacisté a další lidé, kteří se stali oběťmi stalinovské čistky. Podařilo se některým z nich utéct? A jak vypadal jejich každodenní život?
Třídní nepřátelé a levná pracovní síla
Sovětským byrokratům sloužil systém gulagů ke dvěma účelům. Jednak se v nich mohli “elegantně” zbavit třídních nepřátel a také to byla velká zásobárna levné pracovní síly. To se pak země industrializovala jedna báseň. A když bylo v roce 1930 v republice Komi objeveno uhlí, připravilo to půdu pro zrod zcela nových pracovních táborů. O rok později se do Vorkuty vydaly asi dvě desítky vězňů, geologů a dozorců. Právě tehdy vznikl jeden z prvních dolů v této nehostinné oblasti.
Jak později poznamenal jeden geolog, byla tam jen absurdně velká strážní věž, dvě ubohé chatrče, tajga a bahno. Srdce se při tomto pohledu svíralo úzkostí. Tento stav ale netrval dlouho. Postupně se z Vorkuty stal jeden z největších gulagů Sovětského svazu. V roce 1938 v něm bylo 15 000 vězňů, o osm let později, spolu se sousedním táborem, již 60 000.
Práce v SSSR z vás udělá hrdinu
Zatímco Němci vymysleli slogan Arbeit macht frei, čili práce osvobozuje, Sověti si řekli, že do toho začlení rovnou hrdinství. Jenomže ve skutečnosti z vás práce hrdiny nikdy neudělala. Úplně první vězni museli přespávat ve stanech, ti další měli k dispozici pouze palandy, kbelík jako záchod a bahno na zalepení děr ve zdích, což stejně proti chladu vůbec nepomohlo.
Zima trvala klidně i deset měsíců a prudké sněhové bouře dokázaly pouze znepříjemnit již tak těžký život. Před touto smrští se šlo zachránit jen jedním způsobem - vykopat do zmrzlé země díry. Ale ani to nestačilo. Většina vězňů měla nedostačující oblečení. Přitom se čekalo, že vstanou v pět hodin ráno a budou pracovat nejméně dvanáct hodin. Kdo se pokusil o útěk, skončil zbitý a nahý v nevytápěné samotce. V roce 1953, po Stalinově smrti, toho měla většina "třídních nepřátel" po krk. Započala stávka, během níž odmítli pracovat. Odpor vydržel jen měsíc, dokud je strážní nezačali střílet. V roce 1962 se ale tábor nadobro uzavřel.
Děsivé dědictví gulagu Vorkuta
Když byl gulag zrušen, někteří vězni neměli kam jít. A tak zůstali. Bylo jich ale velmi poskrovnu. Vláda do mrazivého města nalákala horníky, kterým slíbila báječný plat. Postupem času se z Vorkuty stalo modelové město, jakým byl ve své době třeba Černobyl. Koncem osmdesátých let populace vzrostla na 250 000 obyvatel. Zda v něm lidé vydrží i nadále, ovšem není jisté. Temné dědictví v podobě jednoho z nejhorších gulagů historie si ale ponese i nadále.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Tábor Vorkuta
Allthatsinteresting.com: The Haunting Story of the Vorkuta Gulag, The Soviet Union’s Most Notorious Forced Labor Camp
