Stalinův ostrov kanibalů: Žena utíkala na svobodu bez lýtek, které jí snědli spoluvězni

V létě roku 1933 zadržela policie tisíce moskevských obyvatel, kteří byli násilně deportováni na malý bažinatý ostrov Nazino na sibiřské řece Ob. Tito lidé byli pro stát nežádoucí a měli si vytvořit svou vlastní komunitu. Vše však skončilo jedním velkým hororem.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivý příběh žen z Clippertonova ostrova: Staly otrokyněmi zvrhlého strážce majáku

Hrůzy gulagu

Prvních 3000 lidí dorazilo na Nazino v květnu. Byl to klasický gulag, jen se mu říkalo zvláštní osada. Nebyly k dispozici žádné nástroje, jídlo ani přístřeší. Životní podmínky se navíc začaly ještě více zhoršovat s příchodem mrazů a sněhu. Přesto se na ostrov vozili další a další lidé. Kdo by chtěl utéct, byl ihned zastřelen strážemi hlídkujícími v ledových vodách.

Jednou za čtyři nebo pět dní byla k jídlu rozdána žitná mouka, asi tři sta gramů pro každého. Vězni ji odnášeli k řece, smíchali s vodou a pili. Jiní mouku snědli jen tak, neboť již z hladu nevěděli, co dělají. Pokud přitom prášek omylem vdechli, udusili se. Umírali také na podchlazení, nebo uhořeli, když spali moc blízko ohně. Toho si všiml komunistický instruktor Vasilij Velichko, který se o místních poměrech rozhodl informovat vládu tajnou zprávou.

Mohlo by Vás zajímat:

Ruský spánkový experiment: Vězni se měli proměnit v děsivé příšery bez špetky lidskosti

Kanibalismus na ostrově Nazino

Jedna žena měla být z děsivého ostrova převezena do jiného tábora. Noc předtím strávila v domě Feofila Bylina. Odvedl ji do zadní místnosti, kde mohla přespat. A tehdy si všiml, že žena má uříznutá lýtka. To jí prý udělali její spoluvězni.

Další nedobrovolný obyvatel ostrova vypověděl, že si ze srdcí a jater dělal chutné špízy. Vybíral údajně ale jen ty, kteří byli již na prahu smrti, nebo dávno mrtví. Vlastně byl přesvědčený o tom, že koná bohulibou činnost. Zbavoval je utrpení, jenž mohlo klidně trvat ještě další dva či tři dny.

Mohlo by Vás zajímat:

Tragický sociální experiment: Inuitské děti se měly v Dánsku stát lepšími lidmi, místo toho si odnesly trvalé následky

Hrůzy Stalinova experimentu

Žena, která přišla o lýtka, měla ještě relativně štěstí. Na ostrově působil i strážný Kostia Venikov, který se zamiloval do jisté dívky. Jednoho dne se musel na chvíli vzdálit, a tak požádal své kamarády, aby se o ni postarali. Jenomže vězni byli v přesile. Dívku přivázali ke stromu a uřízli jí prsa i svaly. Prakticky vše, co mohli sníst. Když se Kostia vrátil, ještě žila, kvůli velké ztrátě krve ji ale nedokázal zachránit.

Pravda o tomto hrůzném experimentu vyšla najevo až v roce 1988, kdy sovětská vláda přijala za svou politiku otevřenosti a transparentnosti. A nutno uznat, že z bilance běhá mráz po zádech. Celkem bylo na ostrov převezeno 6700 lidí, 4000 z nich buď nepřežilo, nebo byly označeno za nezvěstné.

Mohlo by Vás zajímat:

Experiment ve stínu gilotiny: Francouzský lékař zjistil, jak dlouho člověk po setnutí hlavy ještě vnímá

Zdroje informací: 
Wikipedia.org: Nazino tragedy
Cultofweird.com: Russia’s Cannibal Island: The Horrific Consequences Of Stalin’s Experiment On  Nazino Island