Facebook
Instagram
Historie je plná neetických sociálních experimentů, kdy se jedna skupina lidí snaží tlačit tu druhou do něčeho, co jí není vlastní. Nejinak tomu bylo v případě Dánska, které chtělo v padesátých letech minulého století násilím vychovat z Inuitů “malé Dány”.
Inuité obývají arktické a subarktické oblasti Grónska, Kanady, Aljašky a Sibiře. Pocházejí z Asie a do Severní Ameriky se dostali před 4 500 lety, kdy překročili Beringovu úžinu. Život v takto nehostinných podmínkách ovlivnil jak jejich fyzický vzhled, tak i zvyky, kulturu a každodenní činnost.
Kolonizace Severní Ameriky
S kolonizací Severní Ameriky začalo území Inuitů přecházet z jednoho “majitele” na druhého, přičemž každý z nich ovlivňoval jejich kulturu. Dobrým příkladem je Grónsko. O jeho území soupeřili mnozí, na jeho obyvatele však nikdo nebral ohled. Jak Evropané, tak Američané považovali Inuity za primitivní společenství, kterému je třeba ukázat, že žít dle pravidel kolonizátorů je mnohem lepší.
Takové uvažování vedlo nejen ke zničení tradic Inuitů, ale také lidským tragédiím. Ve druhé polovině dvacátého století se rozhodli domorodce adaptovat na svůj styl života Dánové. Jejich experiment však dopadl naprosto katastrofálně.
Rodičům naslibovali dánský ráj
Pokus byl zahájen v roce 1951 a jeho cílem bylo zlepšit životní podmínky Inuitů v Grónsku. Ostrov tehdy patřil Dánsku (v současnosti je autonomní součástí Dánského království, má však vlastní vládu a parlament), nikdo z místních ale necítil sounáležitost s touto zemí. Pro Inuity byli Dánové vetřelci, již se na ně dívají skrz prsty, neboť je považují za zaostalé.
Zástupci dánského království tehdy začali navštěvovat inuitské domy a přesvědčovat jejich obyvatele, ať pošlou své děti do jejich země, kde se naučí jazyk a osvojí si moderní způsob života. Tím by vznikla nová generace Gróňanů, jež by již nepoužívala svůj mateřský jazyk a ani se neživila lovem. Mnozí z nich nepodlehli, některé však vidina dánského ráje zaslepila a souhlasili s tím, že se jejich potomci mohou pokusu zúčastnit. V roce 1951 se tak vydalo 22 inuitských dětí ve věku od šesti do deseti let do země, o které nikdy předtím neslyšeli.
Když se ráj změní na peklo
Děti byly nejprve odvezeny do Kodaně na izolovaný letní tábor. Dánové se totiž báli, aby od nich nechytili nějakou pro ně neznámou nemoc. Na konci povinné karantény navštívila tábor sama dánská královna. Po krátké inspekci pokývala hlavou a celému projektu dala zelenou. Následně byly děti umístěny do pěstounských rodin. Původně tam měly strávit jen půl roku, jejich pobyt se však prodloužil o dalších šest měsíců. Během toho se musely vzdělávat a studovat jazyk. Tisk na projekt pěl chvály, ale pravda byla jiná.
Inuitské děti byly procesem značně traumatizovány. Stýskalo se jim po rodičích, byly zmatené z nového prostředí a lidí okolo sebe. Nikdo se ale o jejich duševní stav nezajímal. Po roce se do Grónska vrátilo 16 dětí, zbylých šest si Dánové ponechali v zemi natrvalo. Ti, kteří se vrátili, se však už s rodinami neshledali. Umístili je do sirotčince v hlavním městě Nuuk. Prý jim to mělo zabránit v návratu k horším podmínkám, které je doma čekaly. Nesměli také mluvit původním jazykem. Povolena jim byla jen dánština a další vzdělávání. Tyto děti měly jít ostatním příkladem a vyvolat v Grónsku kulturní revoluci, k níž ale nikdy nedošlo.
Experiment skončil tragicky
Dánové doufali, že vytvoří novou a lepší generaci Inuitů. Ve skutečnosti v dětech vyvolali emocionální a psychické problémy. Mnohé z nich měly v dospělosti potíže s navazováním vztahů a obnovou rodinných vazeb. Potýkaly se také s pocitem odcizení a sociálním vyloučením. U některých se dokonce rozvinul alkoholismus, jiné si sáhly na život.
Celý experiment navíc zhoršil grónsko-dánské vztahy. Grónsko kvůli tomu v roce 1979 vyhlásilo autonomii a roku 2010 žádalo od Dánů oficiální omluvu, o kterou se nakonec o deset let později postaral premiér. Omluvil se také Červený kříž a nevládní organizace Save The Children Denmark, subjekty, které se na experimentu podílely. V současnosti žaluje dánskou vládu posledních šest přeživších, kteří se pokusu zúčastnili. Každý z nich žádá náhradu škody ve výši 37 000 dolarů, což je v přepočtu okolo 740 000 korun.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Little Danes experiment
Ciekawostkihistoryczne.pl: Duńskie piekło – nieudany eksperyment społeczny
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
