Facebook
Instagram
Hlavním úkolem lékařů by měla být pomoc nemocným lidem. Najdou se však i tací, jež se raději zaobírají nesmyslnými studiemi, ve kterých neváhají používat jako pokusné králíky němé tváře či dokonce samotné lidi.
Psychologické experimenty měly a vždy budou mít své místo ve společnosti. Někdy jsou ale vedeny způsobem, který není etický a řídí se jen dle ega vědce, který je provádí. Podívejme se tak na ty nejhrůznější experimenty, za které by neměli lékaři získávat uznání, ale spíše doživotní tresty.
Monster study, 1939
Tuto studii vedl Wendell Johnson z univerzity v Iowě – v roce 1939 si vybral dvacet dva sirotků trpících koktáním a jinými vadami řeči. Děti se rozdělily do dvou skupin. V první se jim dostalo odborné logopedické péče a pochvaly za každý nový pokrok. Subjekty ve druhé skupině však zažily zcela opačný přístup. Za každou nedokonalost jejich řeči obdržely pouze výsměch a nadávky.
Výsledkem bylo, že právě sirotci z druhé skupiny získali po takovémto zážitku psychologické trauma a koktání se nikdy nezbavili. Kolegové Johnsona byli jeho počínáním tak zděšeni, že se rozhodli jeho pokus co nejvíce ututlat. Do karet jim totiž nehrála ani obecná situace ve světě, kdy se zraky všech lidí upíraly na nacistické Německo a jeho pokusy na lidech v koncentračních táborech. Univerzita se za tento pokus veřejně omluvila až v roce 2001.
The Stanford Prison Experiment, 1971
Tato studie sice nebyla až tak neetická, ale její výsledek byl tak katastrofální, že si jistě zaslouží své místo na tomto výčtu zvrácených experimentů. Za vším stál známý psycholog Philip Zimbardo. Chtěl zkoumat jedince rozdělené do dvou skupin: vězně a dozorce. Zajímalo ho, jak rychle se adaptují do svých rolí a zda se to nějak odrazí v jejich psychickém stavu.
Lidem, kterým připadly role strážců, nebylo poskytnuto žádné školení o tom, jak by se měli chovat. Vše záleželo pouze na jejich úvaze. První den se pokus nesl v duchu rozpačitosti, nikdo totiž nevěděl, co má dělat. Druhý den se ovšem vše zvrtlo. Vězni započali vzpouru, kterou se strážným podařilo potlačit. V důsledku toho začali vězněné osoby psychicky deptat, aby zabránili dalšímu pokusu o převrat.
Z vězňů se tak záhy staly dezorientované a degradované bytosti. To šlo ruku v ruce s emocionálními poruchami, depresemi a pocity bezmocnosti. Při rozhovorech s vězeňským kaplanem si vězni dokonce nemohli vzpomenout ani na své jméno, označovali se pouze čísly.
Monkey Drug Trials, 1969
I když panuje obecný názor, že pokusy na zvířatech jsou pro člověka důležité, zejména v oblasti léčiv, skutečnost je taková, že mnoho z nich je velmi krutých. Do této oblasti spadá i pokus na opicích z roku 1969. V tomto experimentu byly primátům a krysám vstřikovány injekce s různými druhy návykových látek: morfiem, kodeinem, kokainem a metamfetaminem.
Výsledky byly děsivé. Zvířata si, ve snaze uniknout dalším vpichům, lámala končetiny. Opice, jež dostaly kokain, si během halucinací ukously prsty, měly křeče a vytrhávaly si srst. Smyslem celé studie bylo zjištění důsledku užívání drog. Na to ale nebylo zapotřebí provádět pokusy na bezbranných zvířatech. V tomto případě spíše platí, že si vědci ukojili své vlastní, zvrácené touhy.
Little Albert, 1920
Otec behaviorismu, John Watson, byl psycholog, který toužil zjistit, zda je strach vrozenou, nebo podmíněnou reakcí. K tomu si vybral sirotka s přezdívkou Little Albert (malý Albert). Vystavil ho kontaktu s několika druhy zvířat, předvedl se mu v několika maskách a zapaloval před ním různé předměty – to vše po dobu dvou měsíců. Poté jej umístil do pokoje, kde nebylo nic jiného nežli matrace. Po chvíli mu přinesl bílého potkana, aby si s ním chlapec mohl hrát.
O pár dnů později začal psycholog lekat dítě hlasitým zvukem, kdy mlátil kladivem do železné tyče, a to vždy, když se u dítěte objevil onen potkan. Albert se začal po čase zvířete velmi bát, neboť si jej spojil s pro něj děsivým zvukem. A aby toho nebylo málo, vypěstoval si strach na cokoli bílého a srstnatého.
Zdroj textu: Wikipedie, zdroj fotky: Wikimedia Commons
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
