Historie zazdění: Jako první se jím trestaly hříšné vestálky, které porušily celibát

Krutá smrt zazděním: Trest za porušení celibátu čekal na vestálky i středověké mnišky
Zdroj: Wikimedia Commons/Wellcome Images, CC BY-SA 4.0
Zazdění se provádělo již od dob starověkého Říma, pokračovalo i ve středověku a vydrželo až do dvacátého století.Zazdění mělo dvojí význam. Buď byl člověk považován za oběť, která měla přinést štěstí......nebo se něčím provinil či se dopustil nějakého hříchu.Trestu zazděním se nevyhnuli ani zámožní lidé. + 1 fotka+ 2 fotky

Zazdění patřilo mezi nejkrutější tresty historie. Oběť byla vlastně pohřbena zaživa. Smrt nastala udušením, nebo vyhladověním a dehydratací. Jaká je historie této černé skvrny v kronice lidstva? A používalo se zazdění i v moderní době?

Kamil Šivák
Kamil Šivák 08. 11. 2022 16:00

Tento trest se používal u zločinů, jejichž podstata vyžadovala pachatelovu pomalou smrt, nejlépe v agónii. Jinak by nebylo spravedlnosti učiněno zadost. Druhou možností bylo, že zazdění člověka bylo považováno za oběť nějakému božstvu. Tomu, kdo nebožáka zazdil, to mělo přinést štěstí.

Římská říše a vestálské panny

Jedno z prvních zazdění se datuje do dob starověkého Říma, kdy musely tento trest podstoupit vestálské panny. Vestálky byly dívky z bohatých a vážených rodin, které musely být prosté duševních i fyzických vad. Po složení slibu celibátu přislíbily, že se budou starat o posvátný oheň bohyně domova a rodiny Vesty.

Pokud ale vestálka porušila slib celibátu, čekal ji trest smrti. Při něm však nesměla být prolita krev. Jelikož Římanům nescházela kreativita, vymysleli zazdění. Dotyčná dívka dostala k dispozici pouze pohovku a trošku jídla a vody, když jí zásoby došly, zemřela.

Ve středověku tomuto trestu také čelily jeptišky a mniši. Opět stačilo porušit slib čistoty nebo mít kacířské myšlenky. Odsouzení však měli ještě nějakou dobu žít. Přes úzký otvor jim bylo dočasně podáváno jídlo a voda.

Zazdění v současnoti

I když by logika velela tento trest jednou provždy zrušit, objevil se i počátkem 20. století v Mongolsku a bývalé Perské říši (dnešní Írán). V 17. století se v Persii zloději pohřbívali na širokých pláních tak, že na ně byly navaleny těžké balvany. Hlava zůstala obnažena kvůli tomu, aby byli vystaveni rozmarům počasí a divé zvěře.

V letech 1900 až 1903 cestoval po této zemi i M. E. Hume-Griffith. Ten zase viděl lidi zazděné v jakýchsi kamenných sloupech. Po třech dnech se z nich začalo ozývat sténání a volání po doušku vody. O pár let později se v Mongolsku objevily dřevěné bedny, v nichž nemohl člověk ležet ani stát. Žil jen tak dlouho, dokud kata bavilo podstrkovat mu přes malý otvor jídlo.

Zazděné děti

Německo bylo, co se týče zazdění, unikátem. Velmi často se do základů hradů pohřbívaly děti. Prý to mělo mělo stavbě přinést stabilitu a nedobytnost. A bohužel se tyto zvěsti ukázaly být pravdivé. Během rekonstrukcí a oprav se našlo až děsivé množství dětských koster. A to platilo i o kostelech. V tomto případě měla oběť odehnat ďábla...

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Právo útrpné

Allthatsinteresting.com: Immurement: A History Of Walled In Terror And Cruelty

Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou

Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou

Související články

Další články