Bydlení v Sovětském svazu: Bolševická revoluce nahnala do jednoho bytu i několik rodin

Kromě aktivní sabotáže jakýchkoli buržoazních výdobytků, se sváděl i boj o koupelny. Každý také musel dávat pozor na to, co dělá jeho soused. A pokud měl někdo štěstí a dostal byt na okraji města, připadal si jako v ráji.

Mohlo by Vás zajímat:

Těžká dřina ruských dětí: Když je koupil bohatý obchodník, pracovaly v továrně 14 hodin denně

Zatočte s buržoazií

Po revoluci v roce 1917 vydala bolševická vláda nařízení, aby všechny velké byty byly přeměněny na společné. Šlo zejména o Moskvu a Petrohrad. Původní majitelé měli k dispozici jen jednu místnost a zbytek museli pronajímat. I to patřilo k válce proti buržoazii.

Podle webu Russia Beyond se proti tomuto nešvaru rozhodla bojovat i Lidiya Lebedinskaya. Když se tato dívka jednoho dne vrátila domů ze školy, usoudila, že jejich závěsy jsou příliš extravagantní, stejně jako obrazy na stěně a příbor. Všechno zabalila do bílého ubrusu a chystala se to vyhodit. Když se snažila do balíčku přidat i koberec, vrátil se její otec z práce. Naštěstí zabránil tomu, aby se, v rámci sovětské revoluce, stal z jejich domova holobyt.

Mohlo by Vás zajímat:

Devadesátky na ruský způsob: Vodka místo výplaty, za rubl nešlo pořídit prakticky nic

Ta koupelna je má!

V těchto bytech probíhalo vše dle přísného harmonogramu, výjimkou nebyla ani hygiena. Každý nájemník měl na použití koupelny přesně třicet minut. Během této doby se musel umýt on sám, své děti i vyprat prádlo. Pokud to trvalo příliš dlouho, na dveře již klepali rozezlení sousedé. Zvláštní rozvrh existoval i na sušení prádla. A protože byt mohlo obývat i několik rodin, dovedete si představit třeba zástup lidí čekajících každé ráno na toaletu?

Mohlo by Vás zajímat:

Bizarní zákazy v Ruském impériu: Smůlu měli trenéři medvědů i muži s pěstěnými vousy

Boj v sovětské kuchyni

Všichni museli dbát i na to, aby někdo někomu nezabavil nádobí, které nebylo jeho. K tomu ještě připočtěme věčně skotačící děti a kočky. Kvůli nedostatku soukromí začal v Rusku kolovat vtip, že jedna hospodyně, obvykle se jí říkalo Maria Ivanovna, vstala časně ráno a přimíchala svým sousedům do jídla projímadlo. Po týdnu si vzpomněla na to, že bydlí sama...

Touha po soukromí nakonec vyústila v přidělování bytů v novostavbách. To ale také nebyla žádná výhra. Vybavení bylo prakticky stejné, velikost bytu taktéž. Jelikož se tyto byty nacházely na okraji města, museli lidé častokrát jít pěšky až patnáct minut než se dostali k nejbližší stanici metra. A to nebylo vše. Do cílové stanice (zaměstnání) to mohlo trvat dalších 25 až 30 minut. Daní za soukromí bylo nakonec méně času na toto vytoužené soukromí.

Mohlo by Vás zajímat:

Otužování dětí na ruský způsob: Spánek na mrazu a procházky jen ve spodním prádle