Bydlení v Sovětském svazu: Bolševická revoluce nahnala do jednoho bytu i několik rodin

Bydlení v Sovětském svazu: Bolševická revoluce nahnala do jednoho bytu i několik rodin
Zdroj: Wikimedia Commons/Roller Coaster Philosophy, CC BY-SA 2.0

Po bolševické revoluci, která proběhla v roce 1917, došlo zejména v Moskvě k obsazení větších bytů. Původnímu majiteli ponechali bolševici jeden pokoj, ostatní obsadili cizí lidé, nezřídka i celé rodiny. Co patřilo mezi největší bizarnosti tohoto způsobu bydlení?

Kamil Šivák
Kamil Šivák 08. 05. 2022 14:00

Kromě aktivní sabotáže jakýchkoli buržoazních výdobytků, se sváděl i boj o koupelny. Každý také musel dávat pozor na to, co dělá jeho soused. A pokud měl někdo štěstí a dostal byt na okraji města, připadal si jako v ráji.

Zatočte s buržoazií

Po revoluci v roce 1917 vydala bolševická vláda nařízení, aby všechny velké byty byly přeměněny na společné. Šlo zejména o Moskvu a Petrohrad. Původní majitelé měli k dispozici jen jednu místnost a zbytek museli pronajímat. I to patřilo k válce proti buržoazii.

Podle webu Russia Beyond se proti tomuto nešvaru rozhodla bojovat i Lidiya Lebedinskaya. Když se tato dívka jednoho dne vrátila domů ze školy, usoudila, že jejich závěsy jsou příliš extravagantní, stejně jako obrazy na stěně a příbor. Všechno zabalila do bílého ubrusu a chystala se to vyhodit. Když se snažila do balíčku přidat i koberec, vrátil se její otec z práce. Naštěstí zabránil tomu, aby se, v rámci sovětské revoluce, stal z jejich domova holobyt.

Ta koupelna je má!

V těchto bytech probíhalo vše dle přísného harmonogramu, výjimkou nebyla ani hygiena. Každý nájemník měl na použití koupelny přesně třicet minut. Během této doby se musel umýt on sám, své děti i vyprat prádlo. Pokud to trvalo příliš dlouho, na dveře již klepali rozezlení sousedé. Zvláštní rozvrh existoval i na sušení prádla. A protože byt mohlo obývat i několik rodin, dovedete si představit třeba zástup lidí čekajících každé ráno na toaletu?

Boj v sovětské kuchyni

Všichni museli dbát i na to, aby někdo někomu nezabavil nádobí, které nebylo jeho. K tomu ještě připočtěme věčně skotačící děti a kočky. Kvůli nedostatku soukromí začal v Rusku kolovat vtip, že jedna hospodyně, obvykle se jí říkalo Maria Ivanovna, vstala časně ráno a přimíchala svým sousedům do jídla projímadlo. Po týdnu si vzpomněla na to, že bydlí sama...

Touha po soukromí nakonec vyústila v přidělování bytů v novostavbách. To ale také nebyla žádná výhra. Vybavení bylo prakticky stejné, velikost bytu taktéž. Jelikož se tyto byty nacházely na okraji města, museli lidé častokrát jít pěšky až patnáct minut než se dostali k nejbližší stanici metra. A to nebylo vše. Do cílové stanice (zaměstnání) to mohlo trvat dalších 25 až 30 minut. Daní za soukromí bylo nakonec méně času na toto vytoužené soukromí.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články