Miroslava (31): Manžel mi naplánoval časový harmonogram. Jakmile ho poruším, je peklo

Nebudu popisovat náš začátek vztahu, každý to měl podle mě podobné. Nejdřív velká láska, svatba a pak dítě. Je pravda, že Standa byl vždycky cholerický, nebylo to ale tak, abychom se kvůli tomu extra hádali.

Mateřskou jsem si užívala, náš Lukášek byl dítě za odměnu. Horší bylo, když začal chodit do školky, tam se mu nelíbilo a často mi učitelka volala, že musím přijet, protože brečí tak moc, až z toho zvrací. Nemohla jsem se donekonečna uvolňovat z práce, a tak jsem se domluvila se šéfovou, že budu pracovat z domova. Lukáš byl ve školce jen do oběda, a i tak to bylo peklo. Nehledě na to, že vždycky chytil nějakého bacila, takže jsem s ním stejně byla doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (34): O manželově nevěře jsem se dozvěděla omylem, když mě pomlouvaly kamarádky

Snažila jsem se

Dopoledne jsem se snažila udělat co nejvíce práce, ale bylo na to málo času. Než jsem přijela ze školky, nasnídala se a dala si v klidu kávu, byla hodina pryč. Před půl dvanáctou už jsem ho zase vyzvedávala. Mně to nevadilo, dalo se pracovat, i když byl doma, problém byl ale v tom, že už jsem nebyla tak rychlá. Ačkoliv jsem ho nerada dávala k televizi, stejně jsem k němu odbíhala, do toho jsem uklízela byt a když bylo hezky, šli jsme ven. Zbytek práce jsem doháněla večer, ale to se nelíbilo Standovi.

„Máš špatnou organizaci. Ostatní ženský to zvládají normálně!“ vyštěkl po mně a sedl si ke stolu. Vzal papír a ptal se na jednotlivé úkony a chtěl vědět, kolik mi zaberou času. Vytírání, prach, nádobí, žehlení, no prostě všechno, zná to každá žena. „Prosím tě, nepřeháněj, dát nádobí do myčky trvá nanejvýš pět minut!“ a bylo vymalováno. Ano, zabralo to klidně pět minut, ale já nechtěla mít celý den jako závod. On chodil z práce a plácl sebou na gauč, já na to neměla nárok. Zorganizoval mi, odkdy dokdy se budu starat o domácnost a kdy pracovat a byl pyšný, jak to vymyslel.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (30): Hodina s přítelem v zaseknutém výtahu stačila na to, abychom se rozešli

Ani minuta nazmar

Když přicházel domů, začala jsem už být nervózní. „To jsi nestihla vyprat? A proč není hotová večeře?“ vyčítal mi pokaždé něco. Snažila jsem se mu vysvětlit, že nemůže plánovat den po minutách. Třeba chci udělat nejdřív práci, pak domácnost, a někdy Lukášek potřebuje víc pozornosti. Občas se zdržíme déle venku nebo se chci jen podívat na internet a odpočinout si. Ale to neexistuje. Standa někdy jezdí i dvakrát denně domů na otočku a kontroluje, co dělám.

Když jsem namítla, že by si odpoledne mohl brát Lukáše, abych měla prostor, nebo že kdyby po sobě nenechával bordel, tak by mi ulehčil, měli jste vidět tu reakci. Z očí mu šlehaly blesky, co jsem si to dovolila vyslovit. Když jedu podle jeho plánu, odnáší to Lukášek, protože se mu věnuji méně, nebo já, jelikož kvůli tomu raději ani nejím, abych se nezdržovala. Chtěla bych spoustu věcí dělat večer, ale to musím povinně koukat se Standou na film nebo se věnovat manželským hrátkám. Tohle dlouho nevydržím a mrzí mě, že všechno vnímá jen ze svého pohledu.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (30): Zamilovala jsem se do manžela své nejlepší kamarádky. Děsím se toho, co přijde

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.