Odvážné Lowell Girls: Díky práci získaly finanční nezávislost, ale stejně musely bojovat s vykořisťováním

Majitelé továren striktně vyhledávali dívky a ženy. Slíbili jim týdenní výplatu plus ubytování a stravu. Po pár dnech však toho začaly litovat. Čekalo na ně tyranské vedení, nekončící šichty a velmi špatné pracovní podmínky.

Mohlo by Vás zajímat:

Mokré chůvy: V Americe byly kojné otrokyně, v Anglii si vydělaly víc než dělníci

Tvrdě vydřená nezávislost

Navzdory dlouhým směnám (dvanáct až čtrnáct hodin) dala ženám práce v textilce finanční nezávislost, kterou doposud neměly šanci poznat. Některé si výdělky šetřily, jiné posílaly peníze domů, aby pomohly svým rodinám. Další si užívaly jen pocit, že mají své peníze pod kontrolou. Z toho také začaly těžit obchody. V penězích žen se totiž ukrýval velký ekonomický potenciál.

Lowell Girls, pojmenované po jedné továrně, si však brzy uvědomily, že šéfové společností ovládají veškerý jejich život. Byla zavedena přísná pravidla a kodexy chování. Dohlíželo se na morálku i vystupování ve společnosti. Trestalo se prakticky cokoli - pozdní večerní příchody, vynechávání nedělních mší i neudržování “ženského” vzhledu.

Mohlo by Vás zajímat:

Temná historie gulagů: Dřina v nelidských podmínkách a pro mnoho žen smrtelná kolymská tramvaj

Ženy vydělávaly méně než muži

Hlavním důvodem, proč majitelé továren zaměstnávali ženy, byly peníze. Braly totiž menší plat než muži. Navíc se s nimi mnohdy zacházelo jako se služebnictvem či otroky. Každá stížnost byla ignorována a zametena pod stůl. Vzhledem k tomu, že většina žen byla z domova naučena poslouchat, nedalo zaměstnavatelům tolik práce jimi manipulovat.

V roce 1834 bylo oznámeno další snižování již tak mizerných mezd. Tentokrát se ale továrníci přepočítali. Dělnice z jednoho závodu si v tu ránu řekly dost a rozhodly se vstoupit do stávky. Uspěly?

Mohlo by Vás zajímat:

Temná historie výroby zápalek: Děvčatům z továren hnily tváře zaživa

Protestní akce Lowell Girls

Jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Ženy již měly dost vykořisťování a dvojího metru. Začaly také obcházet další továrny a verbovat víc kolegyň. Vznikla velká protestní skupina s peticí, kterou podepsaly všechny. Buď dostanou přidáno, nebo se nevrátí do práce. Požadovaly také zpětné vyplacení ušlého zisku.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený San Jacinto Intermediate (@sanjactigers)

Továrníci se zprvu zalekli a přirovnali ženy k Amazonkám. Moc však byla stále na jejich straně. Platy zůstaly ve stejné výši a ženy se vrátily do práce. Počátkem čtyřicátých let 19. století byl založen první ženský odborový svaz v zemi. Ačkoli tehdy ženy ještě neměly volební právo, naléhaly na zákonodárce, aby schválili zákon omezující pracovní dobu v textilkách. Rovněž vydaly leták, který popisoval nevyhovující pracovní podmínky.

A uspěly. V roce 1847 schválil stát New Hampshire, jako první, zákon o desetihodinové pracovní době. Pro ně samotné se tak moc nezměnilo. Ale jejich dcery a vnučky již pracovaly v mnohem lepších podmínkách.

Mohlo by Vás zajímat:

Radiové dívky: Vysněná práce znamenala světélkující ruce, vypadlé zuby a rakovinu

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Lowell mill girls

Historydaily.org: Who Were the Lowell Girls? A Force to Be Reckoned With