Medicína ve starověkém Egyptě: Na zažívací potíže platil zub z prasete, na popáleniny jídlo

Podle Charlotte Booth, autorky knihy Surviving in Ancient Egypt (Přežití ve starověkém Egyptě), vypadala prvotní prohlídka vždy stejně. Vyšetřila se moč, stolice i krev. Pak se změřil puls a pohmatem prozkoumalo břicho. Jako poslední následovala kontrola reflexů. A pak pacient konečně uslyšel verdikt, jenž mohl mít celkem tři varianty – buď šlo o léčitelnou nemoc, neduhy, které se bude snažit lékař ze všech sil porazit, nebo stav, u něhož již nebylo žádné pomoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Mumie v medicíně: Seschlá kůže prý léčila ekzémy, prášek z lebky zaháněl migrénu

Zažívací potíže starých Egypťanů

Patřily mezi nejčastější problémy té doby. Jako lék se doporučoval prasečí zub, jenž se rozemlel do těsta na sušenky. Po čtyřech dnech měl problém zmizet. Staří Egypťané mysleli i na průjem. Stačilo smíchat fíky, hrozny, těsto na chleba, kukuřici, hlínu, šeřík a cibuli. Dnes bychom se klonili spíše k tomu, že tato směs vyvolá jen další řídkou stolici, tehdy to ale údajně fungovalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Líčení ve starém Egyptě: Make-up nebyl výsadou žen, mohl vás ale stát i život

Jak popáleniny podle starých Egypťanů

Vaření na otevřeném ohni přímo vybízelo k popáleninám. Pokud k nim došlo, využíval se obklad z ječného chleba, živočišného tuku a soli. Vše se promíchalo a přiložilo na postižené místo. Mělo se tím ulevit od bolesti a zmírnit zánět. Při vážnějších popáleninách se však používal zcela jiný postup.

První den se aplikovalo černé bahno. Druhý den se na ránu měl přikládat trus domácích zvířat (třeba ovčí). Další den přišel na řadu akát, ječné těsto a olej. Čtvrtý den se přikládal vosk, olej, čistý papyrus a zelenina. Poslední den se využívala rostlina jménem rohovník, červený okr a měděné vločky.

Mohlo by Vás zajímat:

Podivuhodná historie pohádek: Dvanáct měsíčků pochází z Čech, Popelka přišla z Egypta

Dýchací potíže léčil med a smetana

Trápily hlavně kameníky a hrobníky, kteří pracovali v uzavřeném a prašném prostředí. Jejich zkázou byl takzvaný brusný prach. Ten způsoboval mělké dýchání a kašel. Jediným možným lékem byla směs medu, smetany, rohovníku a datlových semínek. Po zahřátí směsi měl pacient začít vdechovat výpary.

Mohlo by Vás zajímat:

4 vynálezy starých Egypťanů, které máme v koupelně dodnes

Na šedý zákal pomůže motlitba

Problémy se zrakem se léčily primárně zvířecími výkaly (ještěrky, krokodýli a pelikáni). Výjimkou ale nebyla ani dětská stolice. V dalších případech přišla na řadu volská, oslí, psí a kozí krev. Ničím neobvyklým však nebyla ani lidská moč. Takové “léky” si mohli lidé namíchat i sami doma.

V případě šedého zákalu ale musel zakročit lékař. Naordinoval směs želvího mozku a medu a nezapomněl se pomodlit k božstvu, aby dotyčnému sňalo z očí temnotu. Prosby měl údajně vyslyšet Ptah, avšak zády se k nim neotočil ani Mechenti-irti, který byl považován za boha slepoty a nevidomých.

Mohlo by Vás zajímat:

Uplynulo 39 let od úmrtí Mika Waltariho. Jeho odkaz v podobě Egypťana Sinuheta ale zůstává nesmrtelný

Zdroj informací: 
Wielkahistoria.pl: Medycyna w starożytnym Egipcie. Lekarstwa przyprawiające o mdłości i najbardziej nieskuteczne terapie