Facebook
Instagram
Korunní princ Rudolf nevedl nijak šťastný život, deprese, výčitky a kapavka ho dovedly do stavu, kdy už nemohl dál žít. Přesto se ale dokázal postarat o všechno, co bylo důležité. Jak vypadaly poslední chvíle před tím, než se syn Františka Josefa I. a následník trůnu v pouhých třiceti letech rozhodl sáhnout na svůj život?
Korunní princ Rudolf se narodil jako třetí dítě a první syn císaře Františka Josefa I. a jeho překrásné mladé manželky císařovny Alžběty Bavorské, kterou možná víc známe jako Sissi. I když by si býval jeho otec představoval, že se od dětství bude s nadšením věnovat vojenskému výcviku, velmi inteligentní Rudolf byl spíš citlivé a mírumilovné, až bojácné povahy. Nic z toho ale nemohlo Františka Josefa I. odradit od jeho záměru, a tak se musel Rudolf už od šesti let podrobovat poměrně tvrdému vojenskému výcviku.
Tvrdá škola pro dítě
Malý Rudolf se najednou ocitl sám a bez rodiny, jen ve výchově, či spíše výcviku generálmajora hraběte Gondrecourta, s jehož zacházením by se měli co vyrovnávat i otrlí dospělí chlapi, natož malý citlivý hoch. Do toho všeho se musel neustále vzdělávat a plnit povinnosti následníka trůnu. Na dětství nezbýval čas.
Bez úcty k ženám
Dospívající Rudolf se začal zajímat o ženy, ale velkou úctu k nim nechoval. Byl opravdu inteligentní a sám viděl, že většina z nich o něj má zájem spíš jako o následníka trůnu než jako o Rudolfa. Do manželství vstoupil, jak to bylo u panovnických rodů zvykem, po domluvě rodičů, a to ve svých třiadvaceti letech po boku Štěpánky, patnáctileté dcery belgického krále Leopolda II. Ne že by ho nějak zvlášť okouzlila, ale byl poslušný syn, a tak nedělal žádné problémy. Neznamená to ale, že by se vzdal své tehdejší milenky, kterou si s sebou vezl dokonce i na námluvy. Budoucí tchyně Marie Henrietta se to sice dozvěděla, ale protože nechtěla dceři kazit vyhlídky na manželství, raději mlčela.
Nešťastné manželství
Manželství to ale nakonec šťastné nebylo, i když se z něj narodila dcera Alžběta. Rudolf se raději než manželce věnoval své vojenské kariéře, v níž se snažil zasloužit si pocty, které (jak věřil) mu byly prokazovány neprávem. Psal inkognito články do novin, věnoval se politice a zakládal také nemocnice a různé pomocné organizace.
Princ a kapavka
Pak přišel rok 1887 a velký zlom v Rudolfově životě. Rychle se mu zhoršovalo zdraví. Příčinou tohoto stavu byla tehdy nevyléčitelná kapavka. Přestože si to nechtěl přiznat, nestačil na své povinnosti, viděl jen neúspěchy, a když se bolesti zhoršovaly natolik, že byl donucen začít užívat morfium, měnil se doslova před očima. Sám si to uvědomoval. Brzy nato se poprvé zmínil o touze odejít ze života před svou tehdejší milenkou Mizzi. Ta se jeho nápadu ale jen smála, a tak se později obrátil k další dívce – sedmnáctileté Mary Vestserové, která s ním došla až do společného konce...
Rudolfovo selhání
Korunní princ Rudolf cítil, že v mnoha ohledech selhal, lid ho neuznával, manželství bylo v troskách, s rodiči si nerozuměl… A to se ukázalo i v době, kdy se už začal připravovat, že to vše skutečně skončí vlastní rukou a dobrovolně. Mnohokrát naznačoval blízkost smrti a hrobu, ale nikdo kromě jeho ženy Stefanie tomu nepřikládal pozornost, stejně jako jeho tragickému zdravotnímu stavu.
Poslední kapka
Po Novém roce 1889 se události už rychle řítily k nevyhnutelnému okamžiku. Rudolf, i když už byl pevně přesvědčen, že svůj plánovaný čin uskuteční, se choval stejně jako kdykoliv předtím a snažil se nedat na sobě nic znát. Pak ale přišel 26. leden a jak v císařském paláci, tak i v domě jeho přítelkyně Mary se odehrály velké věci. Rudolfovi patrně otec František Josef I. řekl, že není hoden stát se jeho následníkem, což bylo pro prince poslední ranou. U Vestserových zase matka mladé Mary našla dceřinu závěť, což jí samozřejmě vyděsilo.
Cesta ke smrti
Od toho momentu už všechny Rudolfovy kroky směřovaly k jedinému okamžiku – ke smrti. A to tak odhodlaně a pevně, že dokázal ještě uspořádat svoje věci tak, aby bylo vše v pořádku, a dokonce posunul i lov v Mayerlingu už na 29. a 30. ledna. Tam také odjel sám jen s kočím, kterého v půli cesty poslal zpět, a došel pěšky.
Na místě se setkal se svojí přítelkyní Mary. Ráno se u snídaně před lovem společnosti omluvil, že mu není dobře a na zvěř se s nimi nevydá, popřál všem šťastný lov a vyrazil spolu s Mary vstříc poslednímu dni jejich života.
Dva výstřely
Napsali dopisy na rozloučenou, patrně dlouhé hodiny mluvili o životě. Rudolf povečeřel se svým přítelem hrabětem Hoyosem a po jeho odchodu oba milence – Rudolfa a Mary – navštívil Rudolfův oblíbený zpěvák Bratfisch a naposledy jim zazpíval jejich oblíbené písně. Možná tušil k čemu se schyluje, možná ne. To se dnes už nedozvíme. Jisté ale je, že v deset minut po šesté hodině druhého rána zazněly z princovy ložnice dva výstřely.
Mohlo to být jinak?
Nešťastný život následníka trůnu a jeho přítelkyně, která neváhala položit svůj život vedle jeho, byl ukončen. Mohlo být všechno jinak, kdyby někdo poslouchal jeho stesky a dokázal mu přijít na pomoc? Kdyby dostal jinou výchovu, kdyby se neoženil se ženou, kterou nemiloval?
Těch kdyby je v příběhu prince Rudolfa tolik, že asi nebylo možné se s nimi popasovat. A proto odešel tak, jak se sám rozhodl. S pocitem životního neúspěchu, nemocný a v depresích, ale s vojenskou disciplínou, která mu velela dovést svoje rozhodnutí až do konce...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Korunní princ Rudolf
Wikipedia.org: Rudolf, Crown Prince of Austria
Brigitte Hamannová: Rudolf, korunní princ a rebel
