Tollundský muž: Obětovali ho bohům, zemřel s blaženým výrazem

Dokonalost zachování mumie je uchvacující. Také díky Tollundskému muži mají vědci zase o kus blíž k přesné představě o životě tehejších lidí
Zdroj: Wikimedia Commons/Chocho8, CC- BY-SA-4.0
Poloha těla Tollundského muže, pečlivost, s jakou bylo do hrobu uloženo, i skutečnost, že měl zavřené oči a ústa, svědčí o tom, že bylo s tělem nakládáno pietně.Mumie je tak dokonale zachovaná, že je i po víc než 2 000 letech možné na tváři pozorovat asi milimetrové strniště vousů.Mumie Tollundského muže je nyní uchována v muzeu v Silkeborgu. Skutečná je ale jen hlava, tělo je již kopie.Tollundský muž má na místě nálezu „pamětní desku“. Dělníci si ale nejprve mysleli, že narazili na oběť nedávné vraždy. Až vědci určili, o jak dávnou mumii se jedná.+ 2 fotky+ 3 fotky

Jaký byl asi životní příběh Tollundského muže, jehož mumie se dokonale zachovala víc než dva tisíce let v dánském rašeliništi? Vědci dnes dokážou vyprávět příběh posledního roku jeho života. Kde žil, kam chodil, co jedl i způsob, jakým odešel ze světa…

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 02. 03. 2021 11:00

Dánsko nepřestává udivovat nálezy, které se ukrývají v jeho bažinách. Jedním z nich je i Tollundský muž, nebývale skvěle mumifikované tělo, které vyráží dech i více než 70 let od objevu. I když šlo pravděpodobně o oběť rituální vraždy, výraz v jeho tváři vyvolává zdání, že jen poklidně a spokojeně odpočívá.

Jak vlastně zemřel?

Vše napovídá tomu, že muž neodešel ze života přirozenou cestou, ale byl s největší pravděpodobností oběšen, neboť má na krku stopy po laně a škrcení. Jenže díky bažině dochovaný výraz tváře tomu příliš neodpovídá. U mumií lidí, kteří byli popraveni, bývá hrůza posledních chvil života běžně vepsána do tváře i staletí po smrti. Tollundský muž ale klidně odpočívá…

Rituální vražda

Právě jeho výraz, ale i poloha, v níž byl po staletích nalezen, vypovídá o tom, že nešlo o běžnou vraždu, nebo dokonce trest pro hříšníka. Smrt měla pravděpodobně usmířit bohy, přinést odpuštění a vyrovnat se s nepřízní osudu. Lidé z jeho okolí si oběti (i když asi ne dobrovolné) vážili a podle toho také s tělem nakládali. Tollundský muž byl uložen k poslednímu odpočinku se zavřenýma očima i ústy a v poloze plodu, kterou mnozí i v dospělosti považují za nejpohodlnější. Navíc měl na hlavě čepici z ovčí kůže.

Dlouho promlčený zločin

Když v květnu 1950 vykoukl na dělníky při těžbě rašeliny obličej tak dokonale zachovalé mumie, domnívali se nejdřív, že narazili na oběť vraždy a událost nahlásili policii. Až následně bylo zjištěno, že jde o muže z doby železné a vražda je dozajista promlčena…

Malý muž

Co všechno stav mumie o dávném obyvateli dánských bažin prozradil? Tak třeba to, že se v den své smrti pravděpodobně neoholil – ano, tělo je zachováno tak dokonale, že je možné vidět i přibližně milimetrové strniště, byť to mohlo vyrašit také po smrti. Tollundský muž pravděpodobně žil v letech 375–210 před naším letopočtem. Dnes už víme, že minimálně poslední rok před vraždou pobýval na území Dánska, ale zároveň se pohyboval na trase dlouhé kolem dvaceti mil. Nebyl to žádný velikán, ve svém věku, stanoveném mezi 30–40 lety, měřil 1,61 metru, což bylo v té době pro dospělého muže na spodní hranici.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Professor/Tutor (@historia.history)

Jak žil Tollundský muž

V jeho době se domy stavěly obdélníkové, někdy až 20 metrů dlouhé a sloužily jak lidem, tak i zvířatům. Důležité bylo, aby byly orientovány na spojnici východu a západu. Některé přitom stávaly osamoceně, jiné tvořily vesnici. Obydlí, v němž Tollundský muž trávil část svého života, mělo jistě hliněné stěny a slaměnou nebo mechem pokrytou střechu. A jak si v dánské zimě topili? Ohništěm uvnitř domu, které zároveň sloužilo i k vaření.

Život Tollundského muže i jeho rodiny byl mnohem pestřejší, než bychom si asi mysleli. Velkou roli hrála móda, lidé se už tehdy rádi hezky oblékali. Den trávili péčí o zvířata, sběrem a pěstováním plodin a večery se odehrávaly kolem ohniště, kde si vyprávěli a poslouchali příběhy zkušenějších a starších členů rodiny. Už tehdy chovali krávy, ovce, kozy, prasata, mohli mít i koně a stejně jako my dnes i Tollundský muž považoval psa za svého přítele.

Lidské oběti bohům

Problémem bylo náboženství, které přikazovalo nejen potravinové nebo zvířecí, ale ve svízelnějších situacích i lidské oběti, což se stalo osudným i Tollundskému muži. Nevíme ale, jak probíhal výběr oběti – šlo o významného člena komunity, nebo naopak o outsidera? Rozhodoval snad los?

Poslední jídlo

Dobře zachovaný byl i obsah mužova žaludku, a tak víme, že před smrtí jedl kaši připravenou ze semen jak pěstovaných, tak i volně rostoucích rostlin. Byla mezi nimi lněná semínka, ječmen nebo truskavec ptačí. Poslední sousta pozřel přibližně 12 až 24 hodin před svým koncem. Lidé ve starší době železné maso neměli na talíři často. Ani v žaludku Tollundského muže se nenašly stopy masité potravy. Podle absence letního nebo podzimního ovoce se dá předpokládat, že zemřel v zimě nebo brzy zjara. Dnes je tělo Tollundského muže vystaveno v dánském muzeu Silkeborg, ale originální je jen hlava, zbytek těla představuje replika.

Zdroje informací: 

Wikipedia.cz: Tollundský muž

Tollundman.dk

Museumsilkeborg.dk: What was Tollund Man’s life like in the Early Iron Age?

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články