Facebook
Instagram
Kdo ji znal, ten ji měl rád. Gesche Gottfriedová byla milá a příjemná žena, která se s největší péčí starala o svoje blízké. Měla ale v životě velkou smůlu, protože její milovaní jeden po druhém umírali. O to větší lítost a úctu ve své síle čelit osudu vzbuzovala. Problém byl ale někde úplně jinde. Ti lidé by ze světa hned tak neodešli, kdyby jim Gesche nepomáhala…
Jako dítě narozené v roce 1785 v Brémách to neměla Gesche vůbec jednoduché. Rodina nebyla nijak zámožná, ale dívka trpěla hlavně nezájmem matky, která upřednostňovala jejího bratra a na dceru často zapomínala. Mohla to být příčina problémů, které se u Gesche později projevily a bohužel i stály život celkem 15 lidí, většinou jejích nejbližších.
Nebezpečná duševní choroba
Nedostatek pozornosti se Gesche rozhodla (patrně ne z vlastní vůle, ale vinou duševní poruchy, která se u ní rozvinula) kompenzovat v dospělosti. Jak se ale postarat o to, aby si jí lidé všímali? Bohužel se taková touha někdy promění do podoby takzvaného Münchhausenova syndromu, který představuje nebezpečí jak pro samotného nemocného člověka, tak ale i pro jeho okolí. V čem tato duševní porucha spočívá? Nemocný se staví do pozice člověka stíhaného nepřízní osudu, hlavně nemocemi. A o nemocné se přece pečuje, je jim věnována větší pozornost. Pokud takový člověk sám předstírá nebo vyvolává nemoci na svém vlastním těle, je to stále ještě dobré….
Neubližovala sobě, ale ostatním
Gesche ale trpěla jinou formou této choroby, kdy se bohužel snažila vzbudit lítost prostřednictvím neštěstí jí blízkých lidí. Nejprve přišli o život brzy po sobě oba její rodiče. To pořád ještě šlo o události, které se zkrátka přihodí – starší lidé odcházejí ze světa, to je přece přirozené. Pak ale už začala míra smůly, která se Gesche zdánlivě lepila na paty, růst do výšin, jež nebývají tak běžné. Po rodičích ztratila svého prvního a poté i druhého manžela, ale ani to jí bohužel nestačilo. Po čase smutku se okolí přestávalo o její osud zajímat, a to sériová vražedkyně nemohla dopustit. A tak bohužel došlo i na její vlastní děti.
Přivodit nemoc a pak léčit...
Gesche Gottfriedová si na pomoc vzala arzén. Právě ten podávala svým blízkým, ale v malých dávkách, které je neměly hned zabít, jen přivodit nemoc. A o takového nebožáka pak Gesche jako správná dcera, manželka nebo i matka pečovala. Dnem i nocí, v létě i v zimě se starala, trpěla a chřadla – alespoň to tak vypadalo v očích lidí, kteří ji potkávali a jimž vyprávěla o svém utrpení. Není tedy žádný div, že se jí brzy začalo říkat Brémský anděl. Kdo jiný než právě anděl by všechno to utrpení tak oddaně a odevzdaně snášel? Gesche měla své okolí tam, kde si je přála mít – u svých nohou. A přitom dál pomalu, postupně a systematicky vyvražďovala celou rodinu. Trvalo to celých čtrnáct let.
Pozorný přítel učinil konec jejímu řádění
Celá rodina už byla pochovaná, ale Gesche zkrátka nemohla přestat. Měla přátele a známé, z nichž jistě někteří potřebovali pomoc a péči. A tak se stalo, že se rozhodla pečovat i o jednoho z nich. Muž jí ale nedůvěřoval tak slepě jako její rodina a se svými pochybnostmi nad divnou příměsí v jídle se svěřil lékaři. Ten sice zasáhl, ale ne dostatečně rychle na to, aby bylo možné zachránit život dalších čtyř lidí, které stihla vražedkyně sprovodit ze světa dřív, než byla zatčena, odsouzena a samozřejmě také popravena jako poslední žena na území města Brémy.
Zdroj:
en.wikipedia
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
