Facebook
Instagram
Středověký folklór je plný příběhů o podivných lidech, nadpřirozených bytostech a zlých entitách. Jednou z nich je i podhozenec či podvrženec, kterému se často říkalo oaf nebo auf. Patřil mezi nejnebezpečnější stvoření, neboť se často vydával za malé dítě. Kam pak ale zmizelo skutečné novorozeně? A bylo možné měňavce nějak porazit?
Lidé věřili tomu, že podvrženci jsou buď přisluhovači víl, anebo že to jsou víly samotné. Právě ony měly totiž spadeno na malé děti. Jednoduše je měly ukrást a nahradit něčím, čemu bychom dnes řekli klon. Pokud se to nějaké rodině přihodilo, znamenalo to jediné. V budoucnosti je čeká jen smrt a zmar.
Původ podvrženců
Folkloristé a historici dospěli ke dvěma teoriím osvětlujícím možný původ podvrženců. Ta první praví, že mohlo jít o reinterpretaci skutečných událostí. Během nájezdů vesničané nahradili potají své děti potomky nepřátel. Když pak přišli rabovat do jejich domů, odnesli si nevědomky svou vlastní ratolest.
Druhá teorie se zaobírá tělesnými vadami. Takové děti se často měnily za zdravé. Nešlo však jen o zjevná postižení. Za defekt byl považován i autismus, či jen obyčejná melancholie. Pokud nemělo dítě “dostatečnou” radost ze života, začali jeho rodiče uvažovat, zda je někdo nevyměnil.
Jak poznat záměnu dítěte
Podle čeho měli lidé poznat, že jejich dítě nahradil podvrženec? Záleželo to od mnoha faktorů. Kupříkladu v Irsku to byla oslabená imunita, malý vzrůst, příliš dlouhé zuby a řídké vlasy. Navíc měl mnohem větší chuť k jídlu než skutečné dítě. Podezřelý byl i neobvyklý vzhled, do čehož mohlo spadat prakticky cokoli, a příliš velká inteligence. Existovala však jedna vychytávka. Pokud si podvrženec myslel, že je sám, začal skotačit a hrát na různé nástroje. Stačilo jej jen nenápadně pozorovat.
Ve velšských pověstech byl takový tvor zpočátku k nerozeznání od lidského dítěte, čím byl ale starší, tím se stával ošklivějším a nerudnějším. V Polsku zase děti měnil slovanský duch Mamuna. Že v kolébce není váš potomek jste poznali rychle. Podvrženci se brzy zvětšilo břicho, protáhly se nohy i paže, vyrašily chlupy a narostl hrb. Matky proto ze strachu přivazovaly dětem na ruce červené stužky, schovávaly je před měsíčním svitem, nikdy nespouštěly z očí a nepraly pleny před západem slunce.
Jak se zbavit podvržence?
Získat své dítě zpět jste mohli třeba tak, že jste měňavce rozesmáli, to byl jeho konec. Také jste mohli na víly křičet: „Bůh vám žehnej!" Po chvilce to vzdaly a raději dítě vrátily. Dále prý pomáhal včasný křest, pokropení celé kolébky močí, či udržování ohně v krbu. Jsou to všechno jen babské povídačky, anebo je na tom zrnko pravdy?
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Changeling
Historicmysteries.com: Your child is not your own? The horrific tales of medieval changelings
