Facebook
Instagram
Tatíček Denke měl být milý, velkorysý, pobožný a nesobecký. To o něm alespoň říkali jeho známí a sousedé. Možná i byl, ale měl také druhou tvář, kterou se mu dařilo tajit. Byl totiž lidojedem, jenž spořádal desítky tuláků.
Německý sériový vrah Karl Denke se narodil 11. února 1860 v pruském Münsterbergu, který se dnes jmenuje Ziębice a leží na území Polska. Vousatý podivín patří mezi nejhorší zločince našich sousedů, o život měl totiž připravit desítky tuláků.
Farmařit se mu nechtělo
Ve škole se Karlovi moc nedařilo. Patřil mezi horší studenty a vzdělávání ukončil ve věku dvanácti let. Svou budoucnost viděl venku, a tak odešel do světa na zkušenou. V pětadvaceti se však vrátil domů, neboť mu zemřel otec a bylo potřeba zařídit majetkové vyrovnání mezi sourozenci. Starší bratr si ponechal rodný statek a Karlovi dal dostatek peněz na to, aby si koupil svůj vlastní.
Karla zpočátku lákalo farmaření, ale ani to mu moc nešlo, a tak podnik raději prodal a koupil si dům v Münsterburgu. Díky tomu vlastně přišel k trvalému zdroji příjmu. Dům byl na něj moc velký, ponechal si jen malou část a zbytek začal pronajímat. O spolubydlící neměl nouze, byl to přece „tatíček Denke“. Nikoho tak dlouhých patnáct let nenapadlo, že se jejich domácí doslova jen pár metrů od nich láduje lidským masem. Vždyť hrál každou neděli v kostele na varhany a při procesí nesl kříž.
Tatíček Denke mě chtěl zabít!
Tři dny před Vánocemi roku 1924 zaslechl jeden z nájemníků domu kočí Gabriel vzdálené volání o pomoc. Zdálo se, že vychází z míst, kde bydlel Denke. Nedalo mu to a šel se podívat, co se děje. Na schodech se střetl s mladíkem, kterému tekla z hlavy krev. Byl to místní pobuda a bezdomovec Vincenz Oliver, který pak na policii vypověděl, že ho chtěl Denke zabít krumpáčem. Následné lékařské vyšetření potvrdilo, že si toto zranění nemohl udělat sám. Co se dalo dělat, tatíček musel k výslechu. Denke skutečně potvrdil, že se s Oliverem střetl, ale jen kvůli sebeobraně. Policisté ho nicméně umístili do cely a šli si prohlédnout jeho byt.
Po vstupu do Denkeho obydlí zůstal zřejmě nejeden oběd na podlaze. V dřevěném sudu se v soli macerovaly kusy lidského masa a kůže. V hrncích bylo zase uvařené maso, na první pohled růžové a měkké. Po ohledání se zjistilo, že jde o recept „hýždě se smetanovou omáčkou dle tatíčka Denkeho“. Nechyběla ani jakási verze lidské tlačenky s částmi aorty. V kůlně na dvorku se pak ještě našel sud s uvařenými kostmi.
Byl to byznys?
Zda Denke zabíjel kvůli finančnímu zisku (maso tuláků měl vydávat za vepřové a prodávat) se ale s jistotou neví. Dle nalezených zápisníků se podařilo zjistit, že zabil nejméně dvacet lidí. Počet lidských ostatků však naznačoval až dvojnásobný počet osob. Tento údaj však počítal pouze s posledními čtyřmi roky jeho řádění. Je velmi pravděpodobné, že vraždil již dříve, důkazy však byly snědeny.
Skutečný motiv jeho počínání se vyšetřovatelé nikdy nedozvěděli. Když šel jednoho večera Denkeho zkontrolovat strážný, bylo zrovna dva dny před Vánocemi 1924, našel jej v cele oběšeného na vlastním kapesníku. Hrůzný případ pak postupně upadl do zapomnění, bez ohledu na oběti, jejichž skutečný počet se nikdy nepovedlo objasnit.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Karl Denke
Inyourpocket.com: Karl Denke, the Cannibal Killer of Ziębice
