Tisíciletá historie mýdla: Kvůli dani si ho mohli dovolit jen bohatí

Z dobového prospektu na mýdlo Pear Soap.
Zdroj: Public Domain
Takhle vypadá Marseilleské ručně vyráběné jádrové mýdlo. Mýdlo se z olivového oleje začalo vyrábět v 16. století i ve Francii. Střediskem produkce mýdla té doby bylo město Marseille. Marseilleské mýdlo se používá dodnes.
Ebersův papyrus, pocházející přibližně z roku 1550 před naším letopočtem popisuje, jak staří Egypťané užívali k osobní hygieně směsi rostlinných a živočišných olejů obsahující zásadité soli podobné mýdlu. Dnes je tento dokument uložený v knihovně Lipské univerzity.Už ve 2. stol. našeho letopočtu upozornil slavný římský lékař Galenos na očistné vlastnosti mýdla. To se díky tomu začalo používat i k osobní hygieně a mydlářství se stalo řemeslem.Z jižních zemí, které byly centrem výroby mýdla, se mýdlo časem dostalo i na sever Evropy. Místní výrobci k jeho tvorbě (zejména v Anglii, severní Francii a Nizozemsku) používali namísto olivového oleje rybí tuk, takže kvalita vyrobených mýdel byla horší.
+ 3 fotky+ 4 fotky

Mýdlo je běžnou součástí většiny domácností na celém světě. Věděli jste ale, že jeho výroba tu byla už tisíce let před naším letopočtem? Od té doby se ale značně změnilo jeho složení. Jaká byla základní ingredience mýdla a proč ho někteří považovali za důkaz bohatství a civilizovanosti?

Tereza Endrštová
Tereza Endrštová 03. 07. 2020 09:03

Slovo kosmetika pochází z řeckého slova kosmea a znamená ozdobu nebo zkrášlení. Archeologické nálezy dokazují, že kosmetické výrobky existovaly už před mnoha staletími před naším letopočtem. Jedním z nich je i mýdlo. Zjistěte, jak vznikalo a kdy se stalo běžnou součástí domácností.

Čistotnost starých Babyloňanů

Nálezy archeologů ukazují, že potřebu očisty těla nějakým přípravkem měli už lidé ve starém Babylonu kolem roku 2800 před naším letopočtem. Ve hliněných nádobách pocházejících z dané doby byla totiž nalezena hmota připomínající mýdlo. Z nápisů na vázách je možné zjistit i způsob výroby tohoto prapředka dnešního mýdla. K jeho výrobě byly používány tuky, které se povařily s popelem. Vzniklá hmota se potom podle všeho používala k mytí vlasů, což ale dosud není potvrzené.

Léčba kožních onemocnění i duchovní očista

Na souvislost hygieny se zdravím poukázali už ve starém Egyptě kolem roku 1550 před naším letopočtem. Postup výroby tehdejšího mýdla je popsán i na lékařském dokumentu pocházejícím z této doby. Tehdy vznikalo smícháním rostlinných a živočišných olejů s alkalickými solemi. Mýdlo pak Egypťané používali také k léčbě kožních onemocnění. Ze stejného období pochází také izraelský zákon nařizující osobní očistu jakožto důležitou součást péče o zdraví i duši.

Féničané poté přišli kolem roku 600 před naším letopočtem se způsobem výroby mýdla z kozího loje a dřevěného popela. Pravděpodobně tuto směs používali i při přípravě vlny na tkaní látek. Mýdlo ale bylo nepostradatelné také v Římské říši, kde lidem sloužilo především jako lék. Hydroxid sodný neboli louh pak jako první použili při tvorbě mýdla Arabové, kteří do směsi přidali i olivový olej. Jejich výrobek byl pak více barevný a voňavý.

Římské legendy mluví o hoře a červených vlasech

Podle jedné ze starých římských legend bylo mýdlo pojmenované podle hory Sapo, na které se při náboženských rituálech obětovávala zvěř. Směs živočišných olejů a popela ze spáleného dřeva se smývala při dešti do hlíny poblíž řeky Tibery. Když sem pak hospodyňky přišly vyprat své oděvy, zjistily, že hlína se směsí živočišných tuků šaty lépe a snadno vyčistila. Tuto pověst ale historikové vyvracejí. Za objevitele této směsi jsou pokládáni Germáni a Galové, kteří si s ní barvili vlasy na červeno.

Ne všichni mu věřili

Pravdou je, že ne všichni věřili prospěšným účinkům mýdla. V 17. a na začátku 18. století byly totiž v některých zemích voda a mýdlo považovány za škodlivé pro zdraví. Mýdlo se zde tedy používalo výhradně na praní a někdy také při úklidu domácnosti. Jeho pověst se zlepšila až v 19. století.

Do 19. století symbolem přepychu

Řemeslem se v Evropě stalo mydlářství až v 7. století. Pro intenzivnější vůni mýdla používali naši předci při jeho výrobě popel z rostlin. Postupně pak přibývaly také různé další variace surovin. Díky bohaté zásobě olivového oleje se staly velmocemi ve výrobě mýdla Itálie, Španělsko a Francie. Oproti tomu Angličané se k tvorbě mýdla dostali až ve 12. století. Navíc až do 19. století bylo mýdlo v některých státech považováno za symbol přepychu, protože jeho výroba a prodej byly daněny. Po zrušení daní se zlepšila dostupnost mýdla, a tím i hygienické návyky široké veřejnosti.

Centrem výroby mýdla se staly severní Čechy

V Čechách se mýdlo dlouhou dobu vyrábělo pouze doma a jeho výroba se řadila až do konce 17. století do běžných povinností hospodyněk. S nástupem rodu Lucemburků na trůn se to ale změnilo a i u nás vzniklo mydlářské řemeslo. V roce 1464 byl v Praze založený také cech mydlářů.

V roce 1848 se mýdlo začalo hojně vyrábět v severních Čechách. Jeho výrobu zahájil v Rynolticích u Liberce místní sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht. Zanedlouho dokázal mýdlem zásobovat celé severní Čechy. V jeho šlépějích se rozhodl jít i jeden z jeho synů, Johann Schicht, a v roce 1882 vybudoval v Novosedlicích u Ústí nad Labem továrnu na výrobu mýdla. Před 1. světovou válkou se z ní stala největší továrna na zpracování tuků v Evropě. Rodinný podnik se ale bohužel nepodařilo udržet a po 2. světové válce byl zestátněn.

Další zajímavosti se dozvíte, když kliknete zde:

 

Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné

Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné

Související články

Další články