Den upálení mistra Jana Husa: Příběh pedagoga a reformátora církve, který musel být umlčen navždy

Mistr Jan Hus byl římskokatolický kněz, středověký myslitel, vysokoškolský pedagog a reformátor církve. Vyučoval na pražské univerzitě, kde později působil jako rektor. Kdykoli se mu naskytla příležitost, začal kritizovat mravní úpadek katolické církve. Její představitelé ho za to označili jako kacíře a exkomunikovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Třetí lidská pochodeň: Evžen Plocek se upálil o Velikonocích 1969, chtěl lidi probudit z letargie

Inspiroval se učením Johna Wycliffa

Pokud bychom měli jmenovat největší Husův vzor, byl by to anglický reformátor John Wycliffe, který je v češtině znám jako Jan Viklef. Vadilo mu hlavně nezákonné obohacování církve. Jestliže mniši, kardinálové i samotný papež složili slib, že budou žít v chudobě, proč za svého života hromadili tolik hmotných statků? Nesouhlasil také s tím, aby se králové zodpovídali Svaté stolici. Světská moc by navíc měla mít možnost kléru jeho bohatství kdykoli odejmout.

Totéž se dělo i u nás. Není tak divu, že to nemohl Jan Hus vydržet. Ke smůle katolíků měl, díky svému postavení, široké publikum, které doslova viselo na každém jeho slově. Takové "rouhání" se muselo co nejdříve zastavit. A to nejlépe tak, že bude z církve exkomunikován. Jan Hus si ale stál pevně za svým. Proto přijel na kostnický koncil, aby tam očistil své jméno. Tedy alespoň v to doufal, že ho očistí. Věci však nabraly jiný směr.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan Palach: Mějte se hezky, a kdyby se se mnou něco stalo, vzpomínejte v dobrém, řekl kamarádům

Trpěl déle než ostatní

Církev mistra Jana Husa neposlala na hranici jen tak z plezíru. Mělo to v sobě symboliku. Plameny měly jeho duši očistit od rouhání, kterého se, dle žalobců, během svých kázání opakovaně dopouštěl. Platilo pravidlo, že se církev za žádných okolností nekritizuje. A jelikož odmítl svá slova odvolat, čekalo ho nemilé překvapení.

Naprosté většině lidí byla sláma na hranici, která se používala jako podpalovač, narovnána po kolena. Odsouzený tak měl popáleniny pouze na spodní části těla. Než se totiž stačily plameny vyšplhat výš, zemřel dotyčný na udušení kouřem. Jana Husa, jak popsal kronikář Petr z Mladoňovic, nejprve přivázali ke sloupu řetězem za ruce a krk. Nohy podložili dřevem a slámou. Potom okolo něho navršili polena, že je měl až po bradu. Neudusil se tak kouřem, neboť ten mu stoupal nad hlavu, nýbrž na zástavu srdce způsobenou nesnesitelnou bolestí, když celé jeho tělo pohltily plameny.

Mohlo by Vás zajímat:

Příběh hořícího mnicha: V plamenech se octl dvakrát, zbylo po něm jen srdce

Nedali mu pokoj ani po smrti

Jakmile dříví na hranici dohořelo, rozhrnuli kati popel, aby pod ním našli ohořelé mistrovo tělo. Pak znovu přidali otop a rozdmýchali skomírající oheň. Pak začali do kazatelova těla tlouct kyji, aby z něho zbyl jen prach, nic víc. Roztloukli i jeho hlavu. Jeden z popravčích měl, jako na rožni, začít opékat Husovo srdce. Stejně zničili i jeho oblečení.

Církvi šlo o to, aby lidem po Husovi nezbyla žádná relikvie. Chtěli, aby na něho lid brzy zapomněl. Proto byl také jeho popel vysypán do Rýna. Klér měl však smůlu. Jiskřička revoluce byla zažehnuta i bez relikvií.

Mohlo by Vás zajímat:

Příběh napalmové dívky: Na poslední plastickou operaci čekala 50 let

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Den upálení mistra Jana Husa

Zoom.iprima.cz: Upálení mistra Jana Husa: Detailní popis smrti největšího českého mučedníka. Co se stalo s jeho hlavou a srdcem?

Irozhlas.cz: Česko si připomíná den upálení mistra Jana Husa. Kritika církve odsoudil koncil před 607 lety