Facebook
Instagram
Honzova rodina se každý rok předhání v tom, kdo vymyslí vtipnější aprílový žertík. Je to pro ni větší svátek než Vánoce nebo Velikonoce. Už týdny před 1. dubnem si všichni lámou hlavu, jak zase jeden druhého doběhnou, a překvapením či šokem potrefeného se baví všichni kolem. A nakonec i postižený sám.
Blíží se apríl a já se na něj zase těším jako malý kluk. Už mi není deset ani patnáct let, a tak je mi jasné, že pro moje okolí není snadné vymyslet, čím mě poškádlit nebo překvapit. Kromě toho já sám nevím, co dám dohromady, a proto jsem se rozhodl zapřemýšlet nad roky minulými a nad nejpovedenějšími kousky naší rodiny.
Ségře jsem dal do řasenky pastu a do postele hada
Nachytat ségru bylo vždycky strašně snadné. Jednou jsem ji doběhl zelenou zubní pastou, kterou jsem nacpal do černé řasenky. Vůbec to nečekala a málem jsme se kvůli tomu poprali. Celý den jsem s napětím čekal, kdy se to konečně stane. Řasenku vzala do ruky až k večeru, kdy se chystala někam ven. Moc u toho nepřemýšlela, takže jedno oko měla zmalované pěkně do zelena!
Jindy jsem jí udělal díry v ponožkách, o kterých jsem věděl, že si je vezme ráno na sebe. To koukala, když jí z nich vylezly palce! Nejlepší byl ale gumový had v posteli, hrozně se hadů bojí, to byl křik! Musel jsme rychle zařvat: „Apríl!“
Lepidlem jsem obohatil mýdlo i tátovy pantofle
Vymýšlet vtípky se zvířaty, to mi vůbec jde. Mámě jsem jednou dal do postele skutečnou myš, to moc apríl nebyl. Jindy jsem se na apríla omluvil, odskočil si za roh a přinesl v přepravce vypůjčenou kočku s tím, že bude u nás bydlet. A hned jsem ji vypustil.
Můj táta zvířata v našem malém bytě nesnesl, chvilku trvalo, než pochopil, že je to jen vtip. Jindy jsem namazal lepidlem mýdlo, tenhle apríl byl určený tomu, kdo na něj první sáhne. Potřít tátovy pantofle lepidlem, fórek, který jsem provedl kdysi dávno, se ale s pochopením nesetkal.
Drsné a ještě drsnější aprílové vtípky
Občas se vyskytly i dost vypracované vtípky. Třeba když jsem prohlásil, že odjíždím na rok kolem světa a právě mi přišel itinerář – náhodou na apríla! – který jsem vytiskl a i s hlavičkou fiktivní společnosti předvedl rodičům. Ti se chytali za hlavu, protože mi bylo teprve šestnáct a já byl pyšný, jak jsem to krásně promyslel. Vydržel jsem jen hodinu a pak šel s pravdou ven.
Ovšem moje sestra byla ještě lepší. Prohlásila – taky v šestnácti – že je těhotná, a doložila to dokonce fotkou z ultrazvuku, kterou nevím, kde splašila. Jo a prohlásila, že otec je neznámý. Mámu málem klepla pepka: „Co budeme dělat?“ Že je apríl, na to vůbec nepomyslela. A ségra, držák, ji mučila až do večera!
Apríl je báječná věc, hlavně tehdy, když se umíte smát. A to my umíme. Na povedené vtípky pak ještě pěkně dlouho vzpomínáme a těšíme se na další rok, co zase kdo z nás vyvede.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
