
Jaroslav měl s manželkou Ditou bouřlivý vztah. Jediné dobré, co z manželství vzniklo byla dcera Berenika. Jenže když byla Berenika plnoletá, změnila si příjmení. Stejně jako její matka. Jaroslav je z chování své dcery zklamaný.
S Ditou jsme pět let chodili. To byla doba, kdy jsme se téměř nehádali a dalo by se říci, že to byly nejlepší roky v mém životě. Jenže pak vše nabralo rychlý spád.
Manželství, ve kterém byl křik na denním pořádku
Pak následovala svatba a další čtyři roky bezdětného života. Postavili jsme malý domek a snažili se o potomka. Nešlo to podle plánu a mezi nás vstoupilo napětí. Začali jsme být na sebe alergičtí a dost jsme se hádali ohledně maličkostí. Při usmiřování jsme to oba přisuzovali stresu, který souvisel s početím.
Nakonec se nám narodila dcera Berenika. Smysl života. Deset let bylo naplněno jejím smíchem, výlety a relativně spokojeným rodinným životem. Ten partnerský zaostával, jelikož jsme s manželkou neměli skoro žádný sexuální život. Dita se po narození dcery změnila. Neměla zájem o intimnosti. A mě to žralo.
Začalo být u nás dusno
Nejsem na to pyšný, ale měl jsem milenky. Když nechtěla manželka, uměl jsem si poradit. Jako otec jsem fungoval na sto procent. Jako manžel jsem byl náladový a každé odmítnutí znamenalo frustraci. Hádky u nás byly na denním pořádku. Vybíjel jsem si své pocity méněcennosti tím, že jsem do Dity rýpal ohledně úklidu a vaření.
Začarovaný kruh. Já rýpal, ona neměla náladu na sex. A tak to šlo pořád dokola. Akce a reakce. Nikdo neuměl ustoupit. Nikdo neuměl to rozjeté kolo zastavit. Křičelo se u nás několikrát denně a pokaždé ohledně maličkostí. Možná jsme ze zoufalství chtěli tomu druhému ublížit a s každou hádkou jsme byli rafinovanější a lépe cílili do černého.
Rozvod byl jediným možným řešením
Když bylo dceři třináct let, rozvedli jsme se. Na bývalou manželku Ditu jsem byl alergický a jakmile o ní dcera začala mluvit, neustál jsem to. „Teď jsi se mnou, je to náš víkend, tak nemluv o své matce. Nemůžu to poslouchat,“ uzemnil jsem pokaždé dceru. Roky plynuly a Berenika byla plnoletá.
„Tati, změnila jsem si příjmení. Nechci se jmenovat jako ty. Teď se jmenuji jako máma za svobodna. Je to moje rozhodnutí,“ chladně mi sdělila dcera. Věděl jsem, že si bývalá manželka změnila příjmení na své původní. Ale doslova mě šokovalo, že to udělala i dcera. Vzala si příjmení, které není její, které nikdy nepoužívala. Jen proto, aby mě sekla. To jí nikdy nezapomenu. Dcera mě zklamala. Dal jsem jí vše a ona se takto zachovala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].