Jiří (25): Kvůli bouřce jsem musel přespat ve staré hájence. Tak, jako oné noci, jsem se snad v životě nebál

Nechtěl jsem jet v té strašlivé bouřce lesem, proto jsem hospodskému na nabídku noclehu kývl. Pak jsem toho ale hořce litoval. Jako oné noci jsem se snad v životě nebál.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (35): Jako myslivec jsem se v lesích nikdy nebál. To se jednoho večera změnilo

Jen co jsem vyrazil na cestu domů, nebe zčernalo

Měl jsem před sebou dlouhou cestu. Jezdit v noci mi nevadí, ale z bouřek mám respekt. Zvlášť na trase lemované lesy. Doufal jsem, že tentokrát se jí vyhnu. Podle předpovědi tomu tak mělo být. Jenže jakmile jsem vyrazil, nebe se zatáhlo a v dáli zahřmělo.

Po hodině už jsem pro déšť neviděl přes čelní sklo, zastavil jsem proto u nejbližšího odpočívadla a v motorestu si dal polévku. Majitel podniku měl brzy zavírat a nezáviděl mi dlouhou cestu. Napadlo ho, že bych mohl přespat v hájence za motorestem.

„Klíče mi hoďte sem do schránky,“ navrhl bodře. Neměl strach, že bych mu tam něco ukradl, prý tam najdu jen hromadu vycpaných zvířat a paroží v dost hrozném stavu. Nezbývalo mi, než jeho nabídku přijmout, bouře neustávala. Vlezl jsem do hájenky a zapálil si starou petrolejku. Hned za dveřmi mě vyděsila tvář medvěda.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (25): Přízrak mrtvého myslivce si počíhal i na nás. Na jeho chrčení nikdy nezapomenu

Není nic děsivějšího, než nepovedená preparace

Posvítil jsem si na zvířata kolem a musel konstatovat, že jejich preparátor svému řemeslu příliš nerozuměl. Našel jsem si kavalec pod oknem a zkusil na chvíli zamhouřit oko. Povedlo se mi přerušovaně usnout na pár hodin. Blesk každou chvíli ozářil absurdní místnost. Najednou jsem ale měl pocit, že se některá vycpaná zvířata přemístila.

Přísahal bych, že jsem zahlédl pohyb a to už jsem vyskočil a zeptal se do tmy: „Je tu někdo?“ Můj vlastní hlas zněl cize a pekelně vyděšeně. Pro jistotu jsem se schoval v jakési kuchyňce a zamkl dveře. Klíčovou dírkou jsem pak sledoval, co se děje.

Najednou se před dveřmi objevil myslivec v plné polní včetně zbraně. Uskočil jsem a praštil se pořádně do hlavy o polici. O spánku už nemohla být řeč, bouřka mi najednou taky přišla směšná. Nechtěl jsem být uvězněný v té strašidelné hájence. Moje fantazie pracovala na plné obrátky a už jsem se viděl, jak mě vycpává nějaký šílený vrah.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (47): S kamarádkou jsme přespaly ve staré hájovně. Co jsme se dozvěděly druhý den, nás šokovalo

Utíkal jsem lesem a slyšel výstřely

Ven jsem se vydrápal malým oknem, ohlédl se směrem k domku a za sklem se na mě „smál“ vycpaný jelen. Uvědomil jsem si, že jsem uvnitř nechal klíče od hájenky i zapálenou petrolejku. Vtom vedle mě uhodil blesk do stromu a kus odlomil. Přišel jsem na chvíli o sluch, respektive jsem slyšel jen pískání a pak nějaké rány.

Znělo to jako výstřely. Pomateně jsem se vyhýbal domnělým kulkám, pak skočil do auta a ujížděl pryč blesky-neblesky. Možná jsem měl nějaké vidiny, ale nechtěl jsem to zjišťovat – mrzelo mě, že jsem hostinskému způsobil problémy, ale v hájence jsem nemohl zůstat. Domů jsem se dostal v pořádku, bouřka nakonec ustala a já měl dojem, že se mi to všechno snad jen zdálo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (23): V opuštěné chatrči jsem našla loutku kašpárka. Rozhodnutí vzít si ji domů se mi ale krutě vymstilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.