Kamila (23): V opuštěné chatrči jsem našla loutku kašpárka. Rozhodnutí vzít si ji domů se mi ale krutě vymstilo

Kamila (23): V opuštěné chatrči jsem našla loutku kašpárka. Rozhodnutí vzít si ji domů se mi ale krutě vymstilo
Zdroj: Unsplash

Kamila se s kamarádkou Emou vydala jednoho dne na třídenní výlet na Slovensko. V závěru pobytu si zašly na procházku k nedaleké vodní nádrži a cestou narazily na starou chatrč. Tehdy dvacetiletá dívka si z ní odvezla roztomilý suvenýr, čehož však v dalších dnech litovala.

Jan Švanda
Jan Švanda 22. 05. 2023 17:00

Bylo mi tehdy čerstvě dvacet a měla jsem energie na rozdávání. Milovala jsem dobrodružství a procházky. Přítele jsem neměla a zcela upřímně jsem kluka ani moc nehledala. Nechtěla jsem se vázat, užívala si volnost a svobodu. Mám spoustu kamarádek, takže jsem samotou v žádném případě netrpěla. Lítaly jsme s holkama po horách, stanovaly, jezdily na čundry. Prostě si vychutnávaly život.

Odvezla jsem si z chatrče zajímavý suvenýr

Pomalu se blížil prodloužený víkend, já si vzala v práci dovolenou a moje nejlepší kámoška Ema (23) navrhla, že bychom mohly vyrazit na třídenní výlet na Slovensko. Souhlasila jsem a hodně se těšila. Procházely jsme se po horách, kochaly se přírodou a vůbec nic nám nescházelo. V závěrečný den pobytu jsme ještě vyrazily na výlet k nedaleké vodní nádrži. Cesta k ní vedla přes louku, na jejímž kraji jsme objevily starou chatrč.

Zaujala nás. Přišly jsme až k ní a s údivem na ni zíraly. Evidentně ji léta nikdo neudržoval. Důkazem byla vymlácená okna a popraskané dveře, které stěží šly zavřít. Využily jsme toho a vlezly dovnitř. V místnosti bylo vlhko, nepříjemný zápach nás ale nevykolejil stejně jako starý nábytek, který se takřka rozpadal.

Už jsme se chystaly k odchodu, když si Ema všimla na stole malé loutky kašpárka s vyplazeným jazykem. Vypadala opravdu hezky. Vzala jsem ji do ruky a byla jí tak unešená, že jsem ji nakonec hodila do batohu a odnesla si ji na památku. „Ta určitě nikomu chybět nebude,“ mumlala jsem si pro sebe. Vždyť v chatrči zjevně řadu let nikdo nebydlel.

Suvenýr mi nic dobrého nepřinesl

Dnes už ale dobře vím, jak obrovskou chybu jsem tenkrát udělala. Kašpárka jsem si odvezla domů, pověsila ho na zeď, ale štěstí mi v žádném případě nenosil. Stíhala mě samá smůla. Na co jsem sáhla, to se pokazilo. Prostě hrůza…

Vrchol všeho přišel zhruba o dva měsíce později. Dívala jsem se z gauče na kašpárka a pak se rozhodla, že se půjdu opláchnout. Blížil se večer a mě přepadávala silná únava. Sprchovala jsem se, a když jsem vylézala ven z vany, uklouzla mi noha. Spadla jsem bohužel tak nešťastně, že jsem si zlomila nohu. Musela jsem do nemocnice, kde jsem záhy podstoupila operaci, po níž jsem se dávala dohromady. Rehabilitace trvala přes půl roku!

Během dlouhé doby nicnedělání jsem na internetu pátrala po neznámé chatrči. Vynaložila jsem značné úsilí, abych původu záhadné loutky přišla na kloub. Nakonec se mi povedlo zjistit, že v chatrči kdysi žili dva kolotočáři, kteří měli dceru, jež jednoho dne záhadně zmizela a už ji nikdo nikdy neviděl. Zůstala po ní jen tahle loutka kašpárka, s níž si často hrála.

Loutku jsem vrátila do chatrče

V tu chvíli jsem učinila razantní rozhodnutí: suvenýr musí zpátky do chatrče! Jakmile jsem se trochu zmátořila a byla opět mobilní, vydala jsem se na Slovensko, abych vrátila kašpárka tam, kam patří. Chatrč jsem našla hravě a loutku položila na stejné místo, odkud jsem ji tehdy vzala. Zabouchla jsem rozvrzané dveře a jela domů.

Od té doby se mi smůla vyhýbá, byť samozřejmě občas něco nemilého přijde. Každopádně štěstí převažuje a co je úplně nejdůležitější; zdraví drží!

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články