Soňa (30): V opuštěné chatrči mě zaujala obří bedna. Udělala jsem obrovskou chybu, že jsem ji otevřela

S manželem Markem (33) zbožňujeme rybníky, lesy, procházky v malebné přírodě i pěší túry. Když máme volný víkend a přeje nám počasí, většinou moc neotálíme. Vytipujeme si pěknou lokalitu a trasu. Vezmeme batohy, stan a vyrážíme za dobrodružstvím. Tentokrát jsme si naplánovali jednodenní výlet, na který jsme byli pořádně natěšení.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (26): Když jsem v lese míjela zvláštní ženu v bílém, pohlédla jsem jí do tváře. Dodnes toho lituji

Nařízení na bedně jsem ignorovala

Trasa měřila přibližně dvacet kilometrů. Sluneční paprsky příjemně hřály a celý den jsme si maximálně užívali. Urazili jsme už tři čtvrtiny cesty a ocitli se na rozlehlé louce. Prodírali jsme se hustým porostem, nalevo jsme přitom spatřili nedaleko malého lesíka starou chatrč. Zaujala nás, čas nás netlačil, takže jsme odbočili, abychom ji prozkoumali zblízka.

Když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že je v dezolátním stavu. Vymlácená okna, vypálené dveře, podivný zápach linoucí se ze stěn… Bylo evidentní, že ji léta nikdo neobýval. Marek jít dovnitř nechtěl a radši dal přednost drobnému občerstvení. Do chatky jsem tedy vlezla sama. Vypadalo to tam opravdu nevábně. Pár kusů starého nábytku, jinak nic zajímavého.

Co mě však zaujalo, byla obří bedna, jež stála v rohu. Na ní byl vyrytý nápis "Neotvírat!" Zasmála jsem se a na just truhlu otevřela. Našla jsem v ní nějaké staré knihy a pak takovou malou loutku čertíka, který svíral sekyru. Vzala jsem ho do ruky a chvíli si ho prohlížela. Pak jsem všechny věci vrátila zpátky a zavřela poklop. Vyšla jsem před chatu, kde už netrpělivě přešlapoval můj choť.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (34): V lese jsem narazila na rozpadlé stavení a tajemnou postavu. Její smích mi dodnes nedá spát

Rozpoutalo se peklo

Vyprávěla jsem mu, co jsem uvnitř viděla. Bedlivě naslouchal. Napila jsem se vody a pak jsme se společně vydali na závěrečný úsek cesty. Ušli jsme asi dvacet metrů, když se náhle z domku začaly ozývat zvláštní zvuky. Houkání, praskání, šustění... Bylo to strašidelné. Ohlédli jsme se směrem k chatrči, ale nic neobvyklého nezahlédli. Sotva jsme ale hlavu stočili do normální polohy, zvuky se ozvaly znovu.

Poslouchali jsme je, a přitom postupovali dál k lesu, který jsme potřebovali přejít, abychom se dostali domů. Kráčeli jsme po cestičce, když se před námi mezi stromy objevila nějaká bytost. Koukali jsme nevěřícně po sobě a mně tuhla krev v žilách. Na moment jsme zastavili a postava se ztratila, aby se záhy objevila napravo od nás. Nic neříkala, jenom nás tiše pozorovala.

Zrychlili jsme krok a bytost nám zmizela z očí, byť nám stále přišlo, jako by nás sledovala. Vrchol pak přišel o kilometr dál. Asi tak deset metrů před námi se totiž skácel na cestu vysoký smrk. Říkali jsme si, jít o pár sekund dřív, už na tomhle světě nejsme. Byla jsem vystrašená a v klidu evidentně nebyl ani Mára.

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (23): V lese jsem sledoval tajemná světla. Při pokusu vrátit se na cestu jsem málem přišel o život

Pronásledoval nás duch dřevorubce?

Vyšli jsme pak naštěstí z lesa a ve zdraví se dostali až domů. Na tenhle děsivý zážitek však oba hned tak nezapomeneme. Večer jsem brouzdala po internetu a hledala informace o rozpadlé chatrči. Po hodinách usilovného pátraní jsem zjistila, že v ní před dávnými lety žil dřevorubec, který zavraždil svoji družku.

Nevím, jestli to nějak souvisí s naší příhodou, každopádně prapodivné zvuky, záhadná postava v lese i spadlý strom nám připravily několik bezesných nocí. Od té doby se tomuto místu obloukem vyhýbáme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (25): Babička mě varovala před prokletým křížem v lese. Dodnes lituji, že jsem se ho dotkla