Jiřina (51): Už se nikdy nebudu motat do cizích sporů. Takovou bolest a ponížení jsem dlouho nezažila

Společnost se změnila. Vidím to každý den. Na ulicích se povaluje mnoho bezdomovců, lidi se hádají na ulicích nebo vysedávají s alkoholem v parcích.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktor (43): Matku svých dětí ve štychu nenechám, ale pomohl jsem ji nerad. Její zradu jí neodpustím

Člověk aby se bál jít na procházku do města

Mám svoji hlavu, a tak neposlouchám manžela. Ten mi už několik let říká, abych se vykašlala na pomoc ostatním. „Jiřino, přestaň s tím. Polovina lidí stejně o tvoji pomoc nestojí a druhá tě využije. Jsi strašně naivní pro dnešní dobu,“ opět mě poučil manžel Roman. A má asi pravdu.

Když máme nějaké oblečení starší, vyperu ho a pravidelně ho nosím do charity. Jsem ráda, že ještě poslouží potřebným. To samé s obuví nebo hygienickými potřebami. Když mi zemřela maminka, zbylo po ní mnoho inkontinenčních pomůcek. Sbalila jsem vše a odvezla do společnosti, která provozuje domácí péči u seniorů. Tam byli za dovezené věci vděční.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (25): Máma v sobě nosila roky tajemství, které ovlivňovalo náš vztah. Až nedávný rozhovor nám pomohl

Ne každý umí dobrou povahu ocenit

Můj nedostatek je špatný úsudek. V každém vidím dobrého člověka. Jenže zoufalý člověk může udělat něco, co by v ideálních podmínkách třeba neudělal. Takže když jsem jednou dala housky žebrákovi, dostala jsem vynadáno, že by chtěl radši peníze. A padly i vulgarismy.

A nedávno nezůstalo jen u slov a můj dobrý skutek byl po zásluze odměněn. Domů jsem dorazila špinavá a s modřinou. Šla jsem z práce domů a už z dálky jsem slyšela hádku. Křičící muž byl slyšet na desítky metrů. Když jsem zatočila do ulice, kde hádka probíhala, věděla jsem, že musím zakročit.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (41): Dětem ve školce jsem omylem pustila audioknihu o domácím násilí. Pomohla jsem jedné dívce, ale stálo mě to místo

Plivat dokáže lama i člověk, zjistila jsem

Na zemi seděla žena a brečela. Nahlas a její vzlyky trhaly uši. Asi deset metrů od ní stál muž a křičel na ní. Vulgárně a máchal u toho rukama. Bylo mi ženy líto, a tak jsem se k ní sklonila a chtěla jsem jí pomoci vstát. Žena se na mě zle podívala a odmítala vstát. Místo poděkování, že jsem jí chtěla pomoci, se mi odvděčila jinak.

Žena zvedla hlavu a plivla mi do tváře. Potom mi vší silou kopla nohou do holeně. Zakřičela jsem bolestí. Uskočila jsem a v šoku se dívala na ženu, která se zvedala ze země. Během vteřiny byli s mužem kamarádi a nebyl mezi nimi jediný problém. Chytili se za ruce a odcházeli v družném hovoru. Já dopajdala domů. Ihned jsem se šla vysprchovat a snad desetkrát jsem si vydrhnula obličej. Už nikdy se nebudu plést do něčí hádky. Noha mě bolí už několik dní a plivanec cítím na obličeji taky. A je mi z toho pěkně nevolno.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Evženie (48): Myšlenky na rozvod jsem zahnala rekonstrukcí bytu. Pomohlo to oživit naši lásku