Kateřina (35): Můj syn má ADHD a kvůli chování ve škole čelí bojkotu rodičů. Zpráva od naštvané matky mi zlomila srdce

smutná
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI

Kateřinin osmiletý syn má ADHD a ve škole mu pomáhá asistentka. Přesto občas narušuje výuku a dostává se do konfliktů se spolužáky. Ostatní rodiče začali požadovat jeho přeřazení do jiné školy.

Martina Šebestová
Martina Šebestová 22. 11. 2026 17:00

Když Matyáš nastupoval do první třídy, měla jsem strach, jak školu zvládne. Už ve školce bylo jasné, že je jiný než ostatní děti. Nevydržel sedět, stále byl v pohybu, neuměl počkat, skákal druhým do řeči a zpravidla jednal dřív, než myslel. Vůbec mě nepřekvapilo, že mu diagnostikovali ADHD.

Maty není zlý ani nevychovaný, prostě se narodil jiný, nemůže za to a musí se naučit se svojí jinakostí žít, mít ji pod kontrolou. Ve škole má asistentku pedagoga a já se upínala k tomu, že s její pomocí všechno zvládneme. Matyáš je ve druhé třídě a situace se bohužel spíše zhoršuje.

Stížnosti začaly přibývat

Matyáš občas vykřikuje při hodině a občas i vstane z lavice. Když se rozčílí, někdy bouchne do stolu nebo hodí sešitem. Vím, že to ostatní ruší a není to v pořádku. Doma s ním o tom mluvíme a spolupracujeme s psycholožkou i školou, mnoho věcí trénujeme. Některé dny jsou skoro normální, jiné horší. Nedávno strčil do spolužáka, který se mu posmíval, že je blázen. Ten chlapec ubližuje nejen synovi… Jeho maminka mi pak napsala velmi nepříjemnou zprávu.

„Chápu, že má váš syn diagnózu, ale moje dítě má právo chodit do školy beze strachu!“ stálo v ní. Omluvila jsem se a vysvětlila, že situaci řešíme. Jenže vše se rozkřiklo a přidali se další rodiče. Některým dokonce vadila i přítomnost asistentky. Začala jsem mít strach otevřít třídní skupinu na WhatsAppu.

Rodiče se proti nám spojili

Minulý týden mi jedna maminka přeposlala zprávy ze soukromé skupiny rodičů. Založili ji beze mě a řešili v ní Matyáše. Někteří navrhovali hromadnou stížnost ředitelce, jiní požadovali, aby syn přešel do speciální školy. „Proč má kvůli jednomu problémovému dítěti trpět celá třída?“ napsal jeden otec. Když jsem to četla, rozbrečela jsem se. Snažím se, co to jde, se synem pracuji, každý den spolu mluvíme, trénujeme zvládání emocí, spolupracuji s odborníky, a přesto je to málo.

Druhý den jsem šla za třídní učitelkou. Přiznala, že situace je náročná a že si několik rodičů stěžovalo. Zároveň mě ujistila, že Matyáš dělá pokroky a že jeho přeřazení nikdo neplánuje. „Vše nyní komunikuji se školní psycholožkou, určitě naplánujeme nějakou společnou schůzku,“ dodala. Myslím, že abych tu schůzku s dalšími rodiči zvládla, měla bych začít chodit také někam na terapie.

Bojím se, že zůstane úplně sám

Nejhorší je, že napětí vnímá i Maty. Nedávno mi řekl, že ho spolužáci nechtějí brát do skupiny při tělocviku. Jeden kluk mu prý oznámil, že mu máma zakázala, aby si s Matyášem hrál. „Mami, skoro nikdo mě nemá rád,“ řekl mi večer. Nevěděla jsem, co říct. Přitom umí být veselý, laskavý, zvídavý, miluje zvířata a malé děti, ke kterým je až extrémně milý.

Manžel říká, že bychom měli zvážit nějakou speciální školu, jenže nejbližší je od nás hodinu cesty autem. Nedokážu si představit, že tam syna budu vozit. Nyní má Maty školu pět minut od domu a má v ní kamarádku a občas se přidá i jeden kamarád. Není tam úplně opuštěný.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články