Veronika (39): Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Manžel tvrdí, že z něj aspoň nebude slaboch

Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že můj syn někoho šikanuje, nevěřila bych mu. Adamovi je třináct, dobře se učí, sportuje a doma s ním nikdy nebyly větší problémy. Jenže pak mi zavolala třídní učitelka syna, k níž mám velkou důvěru… Dověděla jsem se, že je syn velmi aktivní ve skupině chlapců, která se dlouhodobě posmívá jednomu spolužákovi, schovává mu věci a natáčí ho na mobil. Když jsem telefon položila, bylo mi strašně. Vždycky jsem si myslela, že takové věci dělají děti ze sociálně slabých rodin, kterým se rodiče nevěnují.

Andrea (45): Dcera už teď naříká, že nechce zpátky do školy. Bojím se, že ji tam čeká šikana

Manžel vše bagatelizuje

Když přišel Adam ze školy, nechodila jsem kolem horké kaše, zeptala jsem se naprosto přímo. Nejdřív zapíral, pak ale přiznal, že se spolužákovi opravdu posmívají. Prý je divný, občas dokonce trochu smrdí a nikdo se s ním nekamarádí. „Mami, jen jsme ho trochu natáčeli. Nikdo ho nemlátil,“ hájil se. Když jsem se zeptala, jak by se cítil na jeho místě, pokrčil rameny a řekl: „Nikdy nebudu na jeho místě.“ Nevěděla jsem, co říct.

Večer jsem všechno vyprávěla manželovi. Čekala jsem, že bude stejně rozčilený jako já. Jenže on se začal smát. Prý to ve škole dělal každý a nikdo z toho nedělal tragédii. „Kluci se musí naučit prosadit. Chceš snad, aby z něj vyrostl ustrašený chudák?“ zeptal se mě. Když jsem namítla, že odvaha a skutečné sebevědomí se nebudují tím, že člověk ubližuje spolu s dalšími slabšímu, odpověděl, že tomu jako ženská nemohu rozumět. Nemělo to logiku, myslím, že nevěděl, co říct.

Simona (39): Syn je premiant třídy, ale škola ho psychicky ničí. Bojím se, že za to můžeme i my

Manžel se postavil proti mně

Nakonec jsem se rozhodla, že zavolám rodičům toho chlapce a omluvím se jim. Manžel mi to zakázal. Tvrdil, že tím Adama před ostatními ponížím a udělám z něj donašeče. Dokonce mu přede mnou řekl, aby si z toho nic nedělal, protože učitelé dnes přehánějí. Adam se okamžitě přestal tvářit provinile. Pochopil, že má tátu na své straně.

O několik dní později jsem se dozvěděla, že šikanovaný chlapec už několikrát odmítl jít do školy. Jeho matka požádala o schůzku s rodiči šikanátorů. Manžel prohlásil, že nikam nepůjde. „Nebudu se omlouvat za to, že náš kluk není padavka,“ řekl. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak často se kvůli různým věcem posmívá jiným lidem. Dřív jsem to považovala za trochu hloupý humor. Teď to vidím jinak.

Daniela Kolářová o těžké životní zkoušce: Po narození synů jsem uvažovala o kariéře v mateřské školce

Začínám se bát, jakého člověka vychováváme

Na schůzku ve škole jsem šla sama. Matka toho chlapce nám ukázala zprávy, které její syn dostával. Některé byly opravdu odporné. Když jsem doma chtěla, aby si je manžel přečetl, rozčílil se. „Přestaň Adamovi ničit život! Tohle si mají vyřešit kluci mezi sebou. Ten druhý nebude mít mámu vždy za zadkem!“ pronesl.

Od té doby máme doma dusno. Adam se mnou moc nemluví a manžel mi mezi čtyřma očima vyčetl, že jsem se obrátila proti vlastní rodině. Já ale přece nechci synovi ublížit! Naopak, chci, aby z něj vyrostl slušný chlap a férový muž. Je strašně nepříjemné vnímat, jak Adam vůbec nelituje toho chlapce. Lituje jen toho, že se na všechno přišlo, lituje sebe.

Pavel (38): Učitelka mi roky tvrdila, že nic nedokážu. Na třídním srazu jsem jí řekl pravdu do očí a ona ztratila řeč

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].