Kateřina (62): Maminka mi rok tvrdila, že mluví se zesnulou kamarádkou. Teď už vím, že nešlo o výplod její fantazie

Kateřina (62): Maminka mi rok tvrdila, že mluví se zesnulou kamarádkou. Teď už vím, že nešlo o výplod její fantazie
Zdroj: Freepik

Člověk míní, život mění. Kateřina na posmrtný život nikdy nevěřila. Tedy aspoň do té doby, než si její umírající maminka začala povídat se svou zesnulou kamarádkou.

Lucie Daniel
Lucie Daniel 19. 09. 2023 17:00

Minulé léto, bezmála šest měsíců předtím, než moje matka zemřela, jsem vešla do její ložnice jako obvykle. Pozdravila mě a poté pokračovala v rozhovoru se svou dlouholetou kamarádkou Ludmilou, která však tento svět opustila dva roky před ní. „Mami, neblázni, Lídě za tebe nosím květiny na hrob, je nemožné, aby s tebou teď mluvila,“ zarazila jsem ji. Ona si však trvala na svém. „Vždyť támhle sedí, ty ji nevidíš? Chce podat brýle, chudák nevidí na tu křížovku, kterou ode mě dostala!“

Nechala jsem to být

Jiný by se hádal, já se rozhodla nic neřešit. Rozhovor s imaginární kamarádkou mohl být výsledkem maminčiny postupující demence nebo reakce na silné léky, tak proč přilévat olej do ohně? Stejně by to bylo marné. Situace se ovšem opakovala, a to hned několikrát.

„Lída říká, že jí přijdeš smutná. A Lída tě zase pozdravuje, taky děkuje za ty chryzantémy,“ zdůrazňovala maminka. Cože? Chryzantémy jsem skutečně ten den dala na hrob! Když jsem o tom říkala jedné své známé, která pracuje v hospici, vyvolala ve mně pochyby slovy: „Maminka není blázen, možná se připravuje na přechod.“ Přechod? Jaký přechod?

Komunikace s duchy jako běžná věc!

Známá se rozpovídala, že za dlouhé roky práce s nevyléčitelně nemocnými se mnohokrát setkala s tím, že umírající vedli rozhovory se svými dávno zesnulými partnery, přáteli i rodiči. „Kolikrát mi přišlo, že tihle lidé jsou sice na tomto světě, ale zároveň již jednou nohou mimo něj,“ vzdychla si s tím, že dotyční často najdou své blízké (nebo oni je) a komunikují s nimi.

V mnoha případech prý duchové skutečně fungují jako převozníci do další dimenze. Krve by se ve mně nedořezal. Skutečně se blíží konec? Ne, to rozhodně ne! Určitě dělám z komára velblouda, to jsem celá já, stresuji se zbytečně.

Na poslední kontakt s maminkou se zapomenout nedá

Byly to úplně poslední minuty, které jsem s maminou strávila. Stejně jako předtím mě pozdravila, když jsem vešla do místnosti, krátce na to něco zašeptala a požádala, abych ji vzala za ruku: „Podívej, Lída si myslí, že ti to mám říct, bude to tak pro tebe mnohem jednodušší. Holčičko moje, loučím se, už je čas.“ "Ále, mamko, zítra si zase dáme ten výborný koláč, co máš tak ráda. Udělám ti i kakao, chceš?" otázala jsem místo odpovědi.

Sebrala jsem hrníčky od čaje, převlékla postel a šla vařit těstoviny se smetanovou omáčkou. Obě je tak milujeme! Maminka však nic z toho neochutnala, za pár hodin usnula. Bohužel již napořád. Od té doby se můj pohled na to, že někdo před smrtí vidí duchy, změnil. Věřím a věřit budu. I v to, že až přijde můj čas, s maminkou se zase setkám.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné

Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné

Související články

Další články