Facebook
Instagram
Klára si prošla těžkým obdobím a rozhodla se ukončit svoje trápení na zemi. Naštěstí svůj čin nedokončila, ale chybělo málo. Několik dní měla sama odpočívat na oddělení psychiatrické léčebny. V pokoji se jí však zjevoval někdo další.
Měla jsem slabou chvilku a sáhla jsem si na život. Ihned však následovalo „vystřízlivění“ a já si zavolala záchranku. Po vypumpování žaludku mě odvezli na psychiatrii, kde jsme měla odpočívat. Jenže mě rušila nějaká holka, co mi seděla v nohou postele!
Na pokoji mě neustále sledovala neznámá dívka
Životní okolnosti mě dostaly na dno a já neměla chuť žít. Jednalo se o měsíce depresí, sebevraždu jsem promýšlela dlouhou dobu. Bez práce, přátel a rodiny jsem si připadala k ničemu, a tak jsem se nakonec rozhodla spolykat prášky. Záhy jsem si uvědomila, že nechci zemřít. Bylo už skoro pozdě a mně došlo, jak tím ublížím ostatním.
Dostala jsem strach a zavolala si pomoc. Vše nabralo rychlý spád a já po vyprázdnění žaludku ležela omámená léky na oddělení psychiatrické léčebny. Moc jsem toho nevnímala, pořád mě někdo kontroloval. Pamatuji si na obrysy ženy sedící v nohách mé postele. Pomyslela jsem si, že mě asi někdo nepřetržitě hlídá, abych se nepokusila znovu zabít.
První mě přišel navštívit bratr, kterého jsem rok neviděla. Návštěva probíhala v poněkud nervózní atmosféře, neboť bratr nevěděl, co mi má říct. Máma nepřišla, protože prý není na moje divadlo zvědavá. Jako bych ji slyšela. „Je to tu fajn, mám na pokoji nějakou holku, co na mě pořád zírá,“ smála jsem se malátně a uvědomila si, že bráchu spíš děsím.
Dotyčnou ženu nikdo jiný neviděl
Když jsem se ptala vrchní sestry, jestli u mě musí pořád sedět ta slečna, velmi ji to znepokojilo. Podívala se mi na zorničky a přidala mi do kelímku nějaký další lék. Pochopila jsem, že tu osobu vidím jen já. Uprostřed noci jsem se vzbudila s tím, že musím hned na toaletu. Osoba na posteli mě nehnutě sledovala. Všimla jsem si, že má ruce plné jizev.
Na záchodě jsem si pročítala vzkazy vyryté na zdi, bylo jich nespočet. Jeden mě zaujal víc, než ostatní. „Život stojí za to,“ hlásal. Bylo to asi trochu klišé, ale dojalo mě to. Nechtěla jsem být v tak hrozném stavu, chtěla jsem se zase smát a cítit radost. V tu chvíli mi to ale připadalo jako sci-fi.
Slečna na mě čekala na chodbě a pak mi pokynula. Následovala jsem ji k oknu, kde mi něco ukazovala. Za mříží byl vidět strom, houpala se na něm houpačka. Vybavila se mi moje minulost. V dětství jsem se na té houpačce houpala, zatímco moje matka šla dovnitř navštívit svoji sestru. Tehdy mi řekla, že je to normální nemocnice. O tetě jsme už nikdy nemluvili a já najednou pohlédla neznámé ženě do tváře.
Mámina sestra spáchala sebevraždu
Nikdo v rodině o tom nemluví, ale moje teta si sáhla na život a není mezi námi. Pochopila jsem to tu noc, kdy na mě její duch zíral z postele. Nemluvila, ale já chápala, co se mi snaží sdělit. Duševní poruchu máme v rodině, ale nemám se vzdávat a bojovat.
Po propuštění jsem se začala intenzivně léčit a budu pokračovat klidně celý život. Nechci ho promarnit a ráda bych si promluvila s mámou. Léta spolu moc nemluvíme, zřejmě ve mně vidí svoji sestru. Máma nikdy na žádné psychické problémy nevěřila. Ráda říkávala, že se lidi nudí a vymýšlí si potíže. Měla by si přiznat, že je to mnohem složitější.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
