Facebook
Instagram
Adélčin manžel Jirka začal pracovat z domova. Zprvu se to jevilo jako báječná věc, měl víc času na rodinu. Postupně se ale ukázalo, že to je trošku jinak. Jirka organizuje Adéle čas a říká jí, co má dělat. A to byl jenom začátek.
Manžel Jirka (35) po dlouhé době změnil zaměstnání. Když říkal, že bude z větší části pracovat z domova, shledávala jsem v tom výhody. Až čas ukázal, že je to spíše za trest. I když jsem se synem na mateřské dovolené, nebaví mě manžela pořád obskakovat. Navíc hlídá, co dělám, v kolik vstávám... Myslím, že to už moc dlouho fungovat nebude.
Manžel začal pracovat z domova
Jirka po několika letech změnil zaměstnání. Už ho nebavilo denně dojíždět a trávit čas v autě. Jeho předchozí zaměstnavatel práci z domova neuznával, a tak došlo na změnu. V nové práci mu jasně řekli, že stačí, když se tam ukáže jednou za 14 dní. Manžel tím byl vyloženě nadšený. Hned si ve volném pokoji zřídil pracovnu.
„Takhle budeme pořád spolu," jásal. I já jsem v tom zprvu viděla výhody. Jirka bude po ruce a já si nepřijdu tak sama. První měsíce to vypadalo skvěle. Když jsem potřebovala k lékaři, nemusela jsem si brát Samuela (2) sebou. Jirka to s ním ty dvě hodiny doma zvládl. Každé ráno jsme spolu snídali a libovali si, jak je to úžasné.
Jenže po čase mě začal Jirka peskovat. Když syn spal třeba do osmi, nebyl důvod, abych vstávala. Také jsem si chtěla přispat. To se ale manželovi nelíbilo. Sobecky mě budil, abych mu udělala snídani a uvařila kávu. I když neochotně, vstala jsem a posloužila mu. Když jsme nešli zrovna se synem ven, také s tím měl problém. Začal nám řídit čas.
S manželem si lezeme na nervy
„Myslím, že chodíte málo ven," začal rýpat. „A myslím, že když jsi doma, mohla bys uklidit. Viděla jsi ten plný koš s prádlem?" začal mi říkat, co mám dělat. „Ty nemáš co práci, že se o mě staráš?" vrátila jsem úder. Nestyděl se zadávat mi úkoly, dokonce i to, kdy mají být hotové. Den předem si začal objednávat, co chce k obědu, jako kdybych byla nějaká restaurace.
Celkově se vlastně hrozně změnil. Je sice doma a měla bych být ráda, ale nejsem. Neblaze se to na něm projevuje. Celé dny sedí zavřený v pokoji a jen rozdává rozkazy. Že by vzal třeba kluka po práci ven? Ne, to ho ani nenapadne. Nebojím se říct, že by mu trochu pohybu neuškodilo. Z domova pracuje téměř rok a leze mu to na mozek.
Jak se s nikým nevidí a nic nezažívá, tak jen prudí. My dva se už skoro vůbec nebavíme. A když jo, tak v tónu výčitek či urážek. A to mě štve. Dokud jezdil do práce, bylo všechno lepší. Sice jsme se viděli méně, ale o to jsme si asi byli vzácnější. Teď mi leze na nervy, jen co vstane a promluví.
Musím to vydržet, než půjdu do práce
Moc řešení bohužel nemám. Jediné východisko je vydržet. Počkat ještě rok, než půjde Sam do školky a já do práce. Jirka bude sice dál dělat z domova, ale neuvidíme se. Jen se bojím, co se za ten rok ještě může stát. Už teď si myslím, že nemáme k rozvodu daleko. Byla bych nejradši, kdyby do té práce přeci jen jezdil.
Nebo si alespoň našel nějaký koníček. Z Jirky má teď radost jen Sam. Během dne za ním občas dojde a hrají si spolu. Pokud nemusím, já za manželem nejdu. Eliminuji naše setkání na minimum. Což jde v jednom domě jen těžko. Tak snad nás to nesemele.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
