Facebook
Instagram
Adéla je naprosto zoufalá. Její nejmladší syn je velmi odlišný od svých sourozenců. Mluví jinak než ostatní a před rokem si začal povídat s imaginárním mužem. Působí, jako že je v jiném světe a nevnímá okolí. Jakmile se z toho dostane, o žádném muži nic neví. Adéla se bojí, co bude dál.
Vždycky jsme si s Matějem přáli početnou rodinu. Náš sen se splnil a máme čtyři chlapce. První tři se chovají normálně a úměrně svému věku. Poslední syn, Tadeáš, je něčím zvláštní. Ráda bych přišla na to, proč je jiný.
Syn je odlišný
Už když se Tadeáš narodil, cítila jsem jako matka, že je něco jinak. Hrál si vždy velmi uvědoměle. Jakmile začal mluvit, i na tom bylo vidět, že je jiný. Jeho sourozenci mluvili klasicky hovorovou češtinou, ale Tadeáš mluvil zásadně jen spisovně. Bratři se mu za to smáli, že je divný.
My s manželem jsme tušili, že je něco jinak. Důležité bylo přijít na to, co. Je sice malý, nyní mu jsou čtyři roky, na pohled ale vypadá, jak kdyby mu bylo sedm let. Zhruba před rokem jsme zaregistrovali, že když je do nějaké hry zabraný, povídá si s nějakým mužem. Vypadá to na imaginárního muže. Říká mu Same.
Děsí mě to. S bratry si nerozumí, oni ho nepřijali za svého. Ještě horší je skutečnost, že samotnému Tadeášovi to nevadí. Doufala jsem, že by mu právě jeho sourozenci mohli pomoci se více socializovat. On si totiž na všechno vystačí sám, nebo se Samem.
Imaginární muž
Divné je, že když se syna zeptám, kdo je Sam, tvrdí, že netuší, o čem mluvím, a vypadá překvapeně. Žádného Sama nezná. Nechtěla jsem to vzdát, takže jsem na to šla různými způsoby. Tadeáš je ale složitá osobnost. Někdy mám pocit, že to není můj syn.
Jediná moje šance, jak zjistit, co se mu honí hlavou, je zapojit se do hry, kterou má rád jen se Samem. Jakmile jsem viděla, že je zase ve svém transu a komunikuje jen se Samem, přisedla jsem k němu. Měla jsem pocit, že mě vůbec nevnímá, jako kdyby měl svůj vlastní svět. Měla jsem z toho neskutečný strach a obavu o své dítě.
Nenechal se vytrhnout a já jen poslouchala, co říká svému neviditelnému kamarádovi. „Kdy mám rodičům říct, že zemřou?“ otázal se prázdného místa na zemi. Vytřeštila jsem oči, ale počkala jsem, jak to bude pokračovat. Zjevně mu Sam odpověděl, protože syn sklopil hlavu a řekl: „Je šance, že přežije alespoň maminka?“
Syn o ničem neví
Nevydržela jsem to a syna jsem vytrhla z transu, nebo jak to správně nazvat. „Co se stane? My zemřeme?“ ptala jsem se hystericky. Tadeáš na mě koukal jak na blázna. „Mami, já se tě bojím,“ řekl a rozplakal se. Neví, že s někým mluvil a už vůbec, co mu říkal. Jakmile přišel manžel domů, celé jsem mu to vyprávěla.
Navrhl, abychom navštívili psychologa, protože to není normální. Syn docházel do poradny, ale na nic se nepřišlo. Jevil se jako normální malé dítě. Spíš jsem měla pocit, že si psycholožka myslí, že si vymýšlíme. Nemám ponětí, co se to se synem děje. Jeho stav je neměnný. Možná si s námi jenom hraje, je to dítě. Ale co když ne? Velmi se o něj bojím a o nás vlastně také.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
