Alenka (32): Tátovo oblíbené auto jsem zdědit nechtěla. Nakonec toho nelituji, někdy přijde na projížďku

Když táta umřel, se sestrou jsme se nemohly domluvit, co uděláme s jeho starým autem. Ani jedna z nás v něm nechtěla jezdit. Ale prodat ho? To bylo snad ještě horší. Nakonec jsem byla ta moudřejší a modrou škodovku 120 jsem si nechala. A něco vám řeknu. Nelituji toho!

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (25): Měla jsem podezření, že se táta převtělil do mé neteře. Potvrdil mi to podivný vzkaz

Po tátovi mi zůstalo jeho oblíbené auto

Když táta umřel, věděla jsem, že nemá smysl truchlit. Byl nemocný a starý. Smrt pro něj byla skutečným vysvobozením. A s tím jsem jeho odchod přijala. Navenek jsem se tvářila silně, ale uvnitř jsem jistou bolest prožívala. Nejtěžší byla ta část, kdy se v rámci dědictví dělil majetek. Táta po sobě zanechal dům a auto.

Sestra Týna (40) si dělala zálusk na dům. A tu starou modrou škodovku mi chtěla nechat. I když jsem věděla, jak měl táta to auto rád, já ho nechtěla. Bylo to příliš těžké na to, abych do něj někdy sedla a jela. On měl to auto jako další dítě. Zažili jsme v něm hodně srandy a představa, že do modré škodovky mám sedat bez něj, mě vnitřně ničila.

Nakonec jsme se domluvily, že si ségra nechá dům, ze kterého mi vyplatí polovinu. Já měla to samé udělat s autem. Jenže jeho peněžní hodnota mohla být sotva pět tisíc. A tak mi to sestra odpustila. Aniž bych do auta sedla, přítel ho zavezl do garáže, kde jsme ho přikryli plachtou a tím celé dědictví uzavřeli.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (40): Táta mi těsně před svým odchodem přišel říct poslední sbohem, navštívil i mámu

V autě zněl tátův hlas

A jak šel čas, já jsem na tátovo auto skoro zapomněla. Došlo na něj v den, kdy se naše auto rozbilo a já nutně potřebovala odjet. „Tak si vezmi škodovku," radil mi přítel do telefonu. Z toho mi běhal mráz po zádech, ale věděla jsem, že nemám na výběr. Potřebovala jsem dojet na pracovní schůzku včas. A to bych autobusem nezvládla.

Sundala jsem plachtu a usedla za volant, který jsem pár minut mlčky držela. „Nesmíš mě v tom nechat," promluvila jsem k autu. Nastartovalo na první pokus. Vyjela jsem z garáže vstříc hodinové cestě. Po chvíli začala hrát písnička, kterou jsem si zvesela pobrukovala. Až pak mi došlo, že je to tátova oblíbená Mongomery od Wabiho Daňka.

Broukala jsem si text písně, když jsem si všimla, že v autě zní i druhý hlas. Mužský hlas... Po pár ujetých metrech mi došlo, že to je táta. Tak mě to vykolejilo, že jsem na prvním možném místě zastavila. Pevně jsem držela volant a dál poslouchala, jak ten hlas zpívá. „Panebože, tati," zařvala jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (45): Zesnulý táta našel způsob, jak nás dát s mamkou zase dohromady

Táta si zpíval svou oblíbenou píseň

Když jsem se otočila dozadu, seděl tam táta s úsměvem na rtech. „Proč nejedeš?" zeptal se bezstarostně. V rozpacích jsem ho uposlechla a jela dál. Pořád jsem se přes zrcátko dívala na zadní sedadla. Táta tam seděl a zpíval si svou oblíbenou píseň. Když jsem ji chtěla trochu zeslabit, uvědomila jsem si, že žádné rádio v autě není.

Rozklepaly se mi ruce a musela jsem znovu zastavit. Vystoupila jsem a trochu se prošla „Jsi blázen, táta v tom autě není. Je ti smutno. A tak si myslíš, že ho vidíš," utěšovala jsem se. Jenže když jsem se otočila k autu, táta stál u něj. „Jsem moc rád, že to auto zůstalo zrovna tobě. Teď už ale pojeď, nebo přijdeš pozdě," ponoukal mě. Od toho dne ráda sedám do tátova auta. Nikomu jsem o tom neřekla. Sestra sice má dům, ale já mám víc. Já mám možnost občas strávit pár krásných chvil s tátou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (24): Pro tátu byla smrt vysvobozením. Teď nad námi drží ochrannou ruku a někdy ke mně promlouvá

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.